„Muž má být pro ženu jako strom, ne jako batoh,“ říká Chantal Poullain

31. květen 2016

Neustále pozitivně naladěná, šarmantní Chantal oslaví v letošním roce „kulatiny" a má v plánu uspořádat velkou oslavu pro všechny přátele. Jak sama říká, není důvod skrývat, že už má šedesát.

Herečka, zpěvačka Chantal Poullain žije v Česku více než pětadvacet let. Dodnes se sice nenaučila stoprocentně česky, ale nikdy nelitovala toho, že místo studií v Americe dala přednost lásce v tehdejším Československu.

Příprava na každé divadelní představení znamená pro Chantal hodiny a hodiny strávené se slovníkem. „Já si každou větu musím nejprve přeložit do francouzštiny, abych pochopila význam. Pak se text naučím v češtině, ale na to, že vám vypadne text, se nedá předem připravit. A pak musíte improvizovat, což v mém případě přináší na jevišti mnohdy humorné situace. Ale já to miluju.“

Její jméno by se dalo do češtiny přeložit jako Pěva Hříbětová. „Ano, Pěva je prý staré české jméno, které už se dnes nepoužívá a takto mě kdysi Bolek představil publiku před představením Šašek a královna.“

Při vzpomínce na tuto legendární hru říká: „My bychom rádi i dnes s Bolkem udělali nějaký společný projekt, ale je těžké najít na to čas, protože oba jsme velmi vytížení. Věřím, že k tomu jednou dojde.“

Muži? Nechci batoh, chci strom

„Nechci batoh, chci strom.“ To je odpověď na otázky mnoha novinářů, jestli je v jejím životě nějaký muž. „Muž má být pro ženu stromem a žena jeho holí, o kterou se může občas opřít. Žena by ale u toho neměla zapomínat na svoji ženskost. Mají si být oporou navzájem. Já věřím, že i v sedmdesáti můžeš potkat toho pravého.“

Na otázku, jestli někdy neměla chuť vrátit se do rodné Francie, odpovídá: „Kvůli synovi jsem se nechtěla vracet do Francie, protože Vladimír je Čech jako poleno a to se nikdy nezmění. Tady v Česku se žije velmi dobře, měli bychom si to neustále uvědomovat. Ale Francie mi chybí, je to něco, co se nedá popsat slovy. Takže pokud jednou budu mít důvod se tam vrátit, tak se tomu nebudu bránit.“

Herec Vladimír Polívka

Chantal přináší život do cesty úžasné lidi a krásnou práci, ale má za sebou i konfrontaci s rakovinou, a to hned dvakrát. Když jí bylo dvacet a pak po padesátce.

„Nebylo to moc jiné, vždycky mě to nejprve zaskočilo a pak jsem to přijala jako fakt a začala bojovat. Důležité je myslet na prevenci a pak pozitivní přístup. Život je krásný a já věřím, že to osud vždycky zařídí tak, jak to má být. A i když není vždycky veselo, já se těším, co dalšího mi do cesty přinese,“ říká Chantal v Apetýtu.

autor: Monika Brindzáková
Spustit audio