Na únavu není čas, říkají rodiče dvou párů dvojčat
Čekat místo jednoho miminka hned dvě naráz může být dvojitá radost, ale zpočátku také dvojité zděšení. To když už doma jedna dvojčátka máte. Tak jako Nenutilovi ze Zlína.
Jaké to je čekat podruhé dvojčata? „Zpočátku hodně děsivé,“ přiznává Jana Nenutilová, „protože už víte, co váš čeká.“
S manželem Petrem jsou rodiči desetiletého Matěje a Melanie a ročních holčiček Sophie a Elisabeth. Jejich narození přitom bylo pro Nenutilovi malým zázrakem – lékaři jim totiž předpovídali, že už žádné děti pravděpodobně mít nebudou.
„Když nám pak řekli, že jsou miminka dvě, místo radostí jsem plakala hrůzou. To náš táta byl ten, kdo mě uklidňoval, že to zvládneme, protože už víme, co a jak,“ popisuje Nenutilová.
Přístupu svého muže a péče, se kterou se věnuje celé rodině, si Jana natolik váží, že Petra přihlásila do ankety Táta roku. Proč ji vyhrál, je snadné pochopit, když posloucháte peripetie, kterými musela mladá rodina pod vedením tatínka projít.
„Když jsem otěhotněla, musel odejít z práce, která ho odváděla na celý týden mimo domov. Potom měl autonehodu a byl nemocný, ale i tak zvládl všechno, co se na něj navalilo, s úsměvem. Se zasádrovanýma rukama dětem domaloval doma pokojíček, převzal péči o starší dvojčata, všechny jejich kroužky. Pak se předčasně narodily holky. Když jsme je pak přivezli domů, tak jsem se já otrávila houbama a musela jsem do nemocnice, takže zůstal doma i s miminkama,“ vypráví Jana Nenutilová o neuvěřitelném výkonu svého muže.
Oceňuje i to, že po návratu do práce se jí začal věnovat s plným nasazením i prací přes čas, aby si rodina se čtyřmi dětmi udržela životní styl, na který byla zvyklá. To ale znamená, že ani maminka Jana nemohla zůstat příliš dlouho na mateřské dovolené.
Oba manželé pracují na směnách, organizace potřeb dětí i zaměstnání ale vyžaduje detailní plánování. „Máme na všechno soupisy na ledničce. Harmonogram i s vynášením koše a venčením psa. Maminka to všechno zorganizovala a my se to snažíme dodržovat,“ usmívá se Petr Nenutil.
I přes pečlivou organizaci ale u Nenutilových zbývá čas i na zábavu. Naposledy roční dvojčata s tatínkem vyráběla šťávu z bezinek. „Přišla jsem domů a všude byly bezinky. Obsadili mi všechny hrnce a misky. Ale šťáva se povedla a holkám moc chutná,“ směje se Jana.
Právě věčně dobrou náladu Petr Nenutil na své ženě obdivuje nejvíc. „A že to všechno zvládá a dokáže zorganizovat,“ dodává Táta roku.
Jak zvládají při práci a péči o čtyři děti únavu? „Asi se nám zapnul nějaký automat, nemáme čas řešit únavu,“ krčí rameny Petr.
Čtyři děti v rodině jsou podle nich už dost. Ale co kdyby přece jen přibylo ještě jedno? „Přidala bych kolonku na ledničku a Petr by koupil větší stan,“ konstatuje klidně Jana.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
