Romeo a Julie po moravsku: pověsti o nešťastné lásce

Čert se duše nevzdal

V Jasenné na Vsetínsku kdysi žila jedna dívka, která se jmenovala Julka. A ta zahořela velkou láskou k fojtových Jankovi. Chlapec si jí ale moc nevšímal.

Děvče se proto rozhodlo, že si k lásce pomůže štědrovečerním kouzlem. A podařilo se. Před Julkou se objevil čert a slíbil, že splní její velké přání. Za manžela ale dostane Janka jen na sedm let, pak bude její duše patřit peklu. Následovala veselka a několik let štěstí. Jak se ale blížil konec sedmileté lhůty, Julka byla čím dál zamyšlenější a smutnější. Nakonec se domácím svěřila, co ji trápí.

Její nejbližší ji ve dne v noci hlídali, ale neštěstí nezabránili. Čert si pro mladou ženu přišel a donutil ji, aby se oběsila. Julka byla pohřbena na hoře Vartovně u Trojáka - kamene, u kterého se stýkají hranice Jasenné, Seninky a Liptálu.

Zhrzený milenec vyvraždil svatební průvod

Díky dálnici D1 zná snad každý místo, kterému se říká Devět křížů. Ale věděli jste, že se k tomuto místo váže strašidelná pověst?

Někdy v první půlce 16. století zabloudil do nedaleké vesnice Lesní Hluboké kupec. V nesnázích mu pomohl jeden místní sedlák, do jehož dcery se host zamiloval. Dívka sympatie opětovala a slíbila nápadníkovi věrnost.

Zamilovaný obchodník pak odjel do světa za prací. Když se ale po roce vrátil, dozvěděl se, že jeho vyvolená se právě ten den vdává za někoho úplně jiného.

Zhrzený muž měl pak celý svatební průvod postřílet a nakonec obrátit zbraň i proti sobě. Těla mrtvých mají spočívat právě pod Devíti kříži nedaleko dálnice.

Před pár lety tu na popud redaktorů České televize pátrali i archeologové, žádné kostry ale nenašli.

Přísní rodiče hořce litovali

Křižánky jsou malá vesnice v srdci Žďárských vrchů. A představte si, že za název tato obec vděčí velké, ale nenaplněné lásce. To se jistá krásná a hodná Anka zamilovala do jistého Toníka.

Chlapec to byl pracovitý, ale chudý, a tak Ančini rodiče lásce nepřáli. A ve svém postoji byli neoblomní a krutě důslední. Anku dokonce zavírali a Toníka nakonec z vesnice vyštvali.

Nešťastné děvče se oběsilo v lese, prý v místě, kde se s Toníkem scházívali. Rodiče pozdě litovali, že se nedali dcerou a jejím milým obměkčit. Nakonec aspoň nechali v místě, kde skončil její mladý život, vztyčit kříž. Kříž Anky. Křižánky.

Nešťastná dívka naplakala jezero

Za dnešní pověstí se opět vydáme do hlubokých lesů u Žďáru. Právě tam má ležet zatopený lom, kde se dříve těžilo vápno. Kdysi stával poblíž zámek. Žil tu vdovec s dcerkou, která se jmenovala Bohunka.

Když už byla holka na vdávání, našel jí otec ženicha. Ale jakého? Sice bohatého, ale starého a hlavně zlého. Bohunka nápadníka samozřejmě odmítala, zamilovala se totiž do myslivcova syna Petra.

Pár hodin před nechtěnou svatbou nakonec nešťastná nevěsta utekla do lesa, aby se naposledy setkala se svým milým. Posadila se na místo, kde se scházeli, a čekala a plakala. Z jejích slz nejdřív vznikly loužičky, pak louže a nakonec celé jezero, do kterého se Bohunka začala nořit.

V tom přišel její milovný Petr, neváhal a skočil za dívkou, aby ji objal. Oba nakonec skončili pod vodou a jejich těla nebyla nikdy nalezena. Někteří, kteří se v jezeře koupali, pak přísahali, že je ke dnu stahovaly podivné hebké ruce.

Spor o dívku připomíná smírčí kámen

Pověstí o tom, jak láska přivedla někoho do neštěstí, je u nás na Moravě hodně. Zvláště tragický příběh se traduje v Zakřanech na Brněnsku. Tam milostný propletenec připravil o život nakonec hned tři mladé lidi – dívku a dva chlapce, kteří se do ní zamilovali.

Děvče nakonec dalo jednomu z nápadníků přednost před tím druhým. Odmítnutý hoch to ale neunesl a jednou si na čerstvý milenecký pár počkal za vesnicí. Nejdřív se oba soci v lásce jen tak postrkovali a děvče se je snažilo od sebe oddělit do bezpečné vzdálenosti.

Jenže při tom dívka upadla, nešťastně se uhodila a zemřela. V tom se i oba chlapci do sebe pustili na život a na smrt. Rvali se dlouho a hodně si ublížili. Nakonec se z krvavé potyčky doslova odplazili každý jiným směrem.

Zranění obou ale byla velmi vážná a než se dostali k nějaké pomoci, oba vypustili duši. Na paměť zbytečně ztracených mladých životů lidé postavili tři smírčí kameny, všechny v místech, kde mladí lidé vydechli naposledy. Nakonec se z trojice kamenů dochoval jen jeden. I on je ale připomínkou toho, že láska nemusí přinášet jen štěstí.