Hana Podolská

Logo|foto:Český rozhlas

Hana, jak jí doma říkali, se narodila 16. května 1880 v Merkhausenu v Alsasku-Lotrinsku jako Johanna Vošahlíková. Z jejích 11 sourozenců se dospělého věku dožilo pouze 5. Jejím otcem byl architekt a stavitel František Vošahlík, který však ve 44 letech zemřel na tuberkulózu.

Aby vdova Johanna uživila rodinu, pomohl jí švagr v Praze otevřít krupařský krám. Hana, jako nejstarší z dětí, se vyučila švadlenou. Brzy opustila dílnu své mistrové a začala šít po lidech, po rodinách a pomáhala matce živit rodinu. A protože byla velmi šikovná, nebylo jí ještě ani 28 let a mohla si otevřít svou malou dílnu ve Vyšehradské ulici, který nesl název Salon u pěti králů. Do začátku jí však významně pomohl i její manžel, akademický malíř a polský zeman Viktor Podolski.

Nejdříve měla jen dvě švadleny, ale protože se jí dařilo, podnik postupně úspěšně rozšiřovala a posléze přesunula na roh Jungmannovy a Vodičkovy ulice. V r. 1914 se rodina mohla přestěhovat do luxusního bytu ve 4. patře Havlova paláce Lucerna a Hana Podolská si tu otevřela módní ateliér. Do práce se připojil i její manžel.

Hana Podolská pořádala módní přehlídky nejprve v Haškově kabaretu, později v divadle Komedie a předváděcím sále v Lucerně. Vždy bylo naprosto plno a na mnohé se ani nedostalo. Modely předváděly kromě prvních profesionálních manekýn i přední osobnosti tehdejší kultury: herečky a zpěvačky Národního divadla, a to nejen na těchto přehlídkách, ale i na snímcích pro časopisy.

Podolská měla skutečně podnikatelského ducha a vše měla promyšleno, a tak své modelky brávala s sebou na dostihy do Chuchle či na každoroční týdenní dovolené v Mariánských Lázních. Tam se manekýny několikrát za den převlékly a objevily na kolonádě pokaždé v jiném modelu a to se pak zakázky jen hrnuly.

Mezi věrné zákaznice Hany Podolské patřily Jarmila Novotná (tehdejší významná světová operní pěvkyně ? její historické kostýmy pro role Violetty od Podolské jsou dodnes cennými exponáty archivu newyorkské Metropolitní opery), dále Hana Vítová, Nataša Gollová, Adina Mandlová, Růžena Nasková, Eliška Junková, Olga Scheinpflugová, Hana Benešová (manželka Edvarda Beneše) a další.

Podolská šila i řadu kostýmních výprav pro divadelní scény a filmové ateliéry. Vzpomenout můžeme např. proslulý film Kristián.
Salon Podolské skutečně udával tón československé módě. Hana Podolská společně s kreslířkou Hedvikou Vlkovou pravidelně jezdily na pařížské sezónní a polosezónní přehlídky. Za účast na nich se tehdy platilo asi 30.000 korun (cena však zahrnovala i koupi jednoho modelu). Kreslení a fotografování na přehlídce bylo zakázané, ale tyto dvě dámy měly vyvinutu techniku, jak tento zákaz obejít. Pokud Podolská byla určitým modelem zaujata, smluveným signálem to naznačila Hedvice a ta bezprostředně odcházela na toaletu, kde si vše zaznamenala, nebo se aspoň více na model soustředila.

Závody Podolské dokázaly přežít útrapy a strádání válečného období i dobu po válce, kdy textilní zboží bylo na odběrové poukázky, tzv. šatenky. Ale po únorovém převratu r. 1948 hned 5. března byly závody znárodněny. Salon sice existoval dál, a to pod různými názvy: Oděvní služba Eva, národní podnik Textilní závody, Módní závody, česká móda však ztratila kontakt s Paříží. Vytratil se svět noblesy, přesto si udržoval tradici v prvotřídní práci. Elitní klientelu vystřídala Marta Gottwaldová a východní diplomaté.

Díky přímluvě právě Marty Gottwaldové nebyla Hana Podolská ze svého podniku vyhozena a mohla si až do r. 1954 vydělávat na důchod. Byl to ale dosti trpký konec.

Hana Podolská zemřela 15. února 1972. Svůj majetek odkázala pečovatelce, která se poslední tři roky jejího života o ni starala. Ta prý z důvodu finanční tísně r. 1997 prodala i její náhrobní kámen a urny na hřbitově nechala rozptýlit. Chybí však o tom záznam. Takto neslavně končí osud této výjimečné prvorepublikové osobnosti - Hany Podolské.