Anna Honzáková

24. září 2010

Anna Honzáková byla první ženou, která získala titul na pražské lékařské fakultě. Aby tohoto mohla dosáhnout, musela překonat řadu překážek. Může se zdát překvapivé, že ještě před o něco více než sto lety byla žena jako lékařka něčím téměř nemyslitelným. Na konci 19. století bylo sice umožněno několika ženám studovat na lékařské fakultě ve Švýcarsku a získat doktorát, tam byla akademická půda pro ženy poněkud otevřenější, ale po návratu do vlasti jim doktorát obvykle uznán nebyl a lékařské praxi se věnovat nesměly.

Anna se narodila v Kopidlně 16. listopadu 1875 do rodiny lékaře Jana Honzáka. Ten byl osobním lékařem a přítelem hraběte Ervína Šlika. Finančně si rodina vedla tedy celkem dobře. V otcových šlépějích pokračoval i starší bratr Anny, Bedřich, který začal studovat medicínu. Rodiče plánovali, že i Anna bude studovat a pojede do Švýcarska, protože v Rakousku-Uhersku tehdy nesměly studovat dívky na gymnáziích, natož tak na školách vysokých. Ovšem osud zasáhl a plány značně zkomplikoval. Otec totiž náhle zemřel a matka se ocitla se 6 dětmi ve finanční tísni.

Logo

Situace se ale naštěstí změnila. Zásluhou Elišky Krásnohorské bylo založeno gymnázium Minerva, určené pro dívky. Anna patřila mezi jeho první absolventky. Roky studia strávené na Minervě byly pro Annu roky šťastnými. V sextě díky své duchapřítomnosti a znalostem včas zasáhla při záchvatu epilepsie, který postihl jeji spolužačku, a zachránila ji. Od té doby ji všechny dívky považovaly za budoucí lékařku. Anna dokončila studium na Minervě maturitou s vyznamenáním.

Doba ovšem nepokročila natolik, aby změnila přístup vysokých škol ke studiu žen. Když si Anna společně s několika dalšími spolužačkami podala přihlášku na českou lékařskou fakultu na Karlově univerzitě, kromě tří profesorů (Maydla, Janovského a Reinsberga) zbytek profesorského sboru hlasoval proti. Na pražské německé univerzitě se k dívkám postavili vstřícněji. Profesorský sbor studentkám dovolil navštěvovat přednášky, ale nesměly skládat zkoušky. Až o dva roky později se dívkám otevřela i česká fakulta, proto přestoupily, ale opět bohužel jen pro hospitační studium.

Anna Honzáková spolu se svými kolegyněmi každoročně posílaly žádost do Vídně, aby byly připuštěny k řádnému studiu, ale žádosti byly vždy zamítnuty. Dvorní rada Bělohoubek Annu a její dvě kolegyně vyzval, aby si vyžádaly audienci přímo u ministra vyučování ve Vídni. Přijal je sekční šéf dr. Hartel, který jim slíbil podporu. Slib splnil ale až rok na to, až se sám stal ministrem.

A tak až po 5 letech jejich návštěvování přednášek na univerzitě, konkrétně roku 1900, byl vydán zákon, kterým jim bylo umožněno skládat zkoušky za celou dosavadní dobu studia. Anna si vedla velmi úspěšně. Všechny tři rigorózní zkoušky (tvořeny 6 dílčími zkouškami) složila s výborným prospěchem. Zkoušky tehdy byly veřejné, nelze se tedy divit, že Anna jako dívka přilákala pokaždé velké množství přihlížejících studentů. Promoce se dočkala 17. března 1902 v aule Karolina.

Svou praxi pak nastoupila u profesora Maydla jako na elévka na chirurgickou kliniku, ale Maydlova předčasná smrt způsobila, že na vědeckou kariéru musela nakonec rezignovat. Po třech letech praxe si tedy otevřela soukromou gynekologickou ordinaci, kde pak pracovala 35 let. Získala si velmi dobrou pověst. Díky svým odborným znalostem a schopnostem, také však i jejímu dobrému přístupu k lidem měla brzy rozsáhlou klientelu ve všech vrstvách společnosti. Mezi její pacientky mimo jiné patřily Josefína Náprstková, Eliška Krásnohorská, Leopolda Dostálová, Hana Kvapilová a další.

Anna Honzáková neztratila vztah ke gymnáziu Minerva, na kterém nyní vyučovala i její mladší sestra Albína Honzáková zeměpis a dějepis a stala se školní lékařkou gymnázia Minerva.

Anna si uvědomovala neustálou potřebu podporovat změny ve společnosti, které měly ženám nabídnout více množností v jejich uplatnění. Proto byla aktivní členkou mnoha pokrokových spolků, angažovala se i ve Výboru pro volební právo žen a stala se zakládající členkou Ženské národní rady. Kromě toho založila Fond na podporu chudým a nemocným ženám.

Významná byla i její publikační činnost. Do Ženských listů přispívala články o zdravovědě, r. 1930 vydala Životopis MUDr. Anny Bayerové, která získala lékařský titul o 20 let dříve než ona, ovšem na univerzitě v Bernu a v českých zemích jí nebylo dovoleno se lékařství věnovat, protože jí zde doktorát uznán nebyl.

MUDr. Anna Honzáková zemřela ještě poměrně mladá, ve věku nedožitých 65 let, 13. října 1940. Za svého života byla svědkem, ale i iniciátorkou mnoha změn. První žena, které získala doktorát na pražské Univerzitě Karlově (filozofie), byla Marie Zdenka Baborová, druhou byla Marie Fabiánová (v oboru matematika), třetí se stala právě Anna Honzáková a čtvrtou (v oboru anglických dějin) Alice Masaryková, dcera T. G. Masaryka. Brzy poté umožnila regulérní studium ženám i pražská technika, která však měla své první absolventky až začátkem 20. let 20. století. Rok od roku pak počet dívek narůstal a narůstal.

autor: jt
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.