Galerie ženských osobností - Marie Skłodowská-Curieová
Její život je spojen s mnoha prvenstvími. Byla první, kdo použil pojem radioaktivita, jako první žena v Evropě získala doktorát ve vědě, r. 1903 se stala vůbec první ženou, která získala Nobelovu cenu (za fyziku), byla také první ženou přednášející na pařížské Sorbonně. Její zisk Nobelovy ceny za chemii znamenal, že se stala prvním člověkem, který získal dvě Nobelovy ceny, navíc ve dvou oborech. Je také první ženou, která je pohřbena ve slavném pařížském Panteonu za své vlastní zásluhy. Její objev rádia otevřel cestu nukleární fyzice a léčbě rakoviny. A to zdaleka není vše.
Marie se narodila jako páté, nejmladší dítě Bronislawy, klavíristky, pěvkyně a učitelky, a Wladyslawa Sklodowských, profesora matematiky a fyziky na gymnáziu. Narodila se ve Varšavě v době, kdy polské hlavní město bylo okupováno Rusy, 7. listopadu 1867. Pro rodinu a přátelé byla vždy Mania, i po svém odchodu do Francie.
Její dětství ji naučilo skromnosti a vytrvalosti. Starší sestra podlehla tyfu, o 4 roky později zemřela na tuberkulózu i matka. Marii bylo tehdy teprve 10 let. Otec doplatil na neshody s nadřízenými a neobratnost ve finančním podnikání, a tak rodina byla v poměrně tíživé situaci.
Marie byla velmi dobrou studentkou, s vynikající pamětí. O studium měla zájem jak Marie, tak její starší sestra Broňa. Vysokou školu si jako ženy v Polsku nemohly dovolit, a to nejen kvůli finančním prostředkům, ale i kvůli pohlaví. A tak sestry uzavřely pakt, že se budou navzájem finančně podporovat, aby mohly vystudovat.
Marie se stala guvernantkou a vychovatelkou, aby Broňa mohla vystudovat v Paříži medicínu. Když v roce 1891 Marie do Paříže dorazila, bylo jí 24 let. Byla tak oproti svým kolegům studentům o poznání starší. Ale o to pilnější. Za tři roky složila licenciát z fyziky, získala stipendium Společnosti pro rozvoj francouzského průmyslu a v laboratoři svého učitele se začala věnovat studiu magnetismu ocelí. O rok později dokončila magisterský stupeň vzdělání v oboru matematika. Obojí na proslulé Sorbonně.
Roku 1894 se setkala s Pierrem Curie. Byl o 10 let starší, ale velmi brzy se zvláště díky společnému nadšení pro vědu sblížili. Už následujícího roku oslavili svatbu. Za peníze, které jim Pierrovi rodiče při svatbě věnovali, si koupili kola. Byla to po dlouhou dobu pro ně vyhledávaná a dostupná cesta, jak relaxovat. Manželé Curieovi žili velmi skromně. Oba naplno pokračovali ve svých výzkumech.
Když si Marie hledala oblast výzkumu pro svou doktorskou práci, zaujala ji problematika objevu profesora Becquerela, který zjistil, že uranové sloučeniny vyzařují paprsky podobné těm, které před časem (1885) popsal Röntgen. V červenci 1897 jako vůbec první žena složila předepsané doktorské zkoušky z fyziky. Marii od práce neodradilo ani narození dcery Irene (12.9.1897). Čerstvě ovdovělý tchán Marii totiž laskavě nabídl pomoc s výchovou.
Začala zkoumat různé horniny s obsahem uranu, a tak se jí do ruky dostal i smolinec. Při jeho měření zjistila, že vydává několikanásobně vyšší intenzitu záření než oxid uranu, který se z něj získával. Když manželé Curieovi vyloučili chybu měření, dospěli k závěru, že smolinec musí obsahovat ještě jinou látku, která sama vydává záření, nebo je alespoň zesiluje.
Do výzkumu se pustili oba, aby určili, zda se jedná o nový prvek - k tomu je nutné jej izolovat a určit pak jeho atomovou hmotnost. V červenci 1899 se jim podařilo poprvé separovat radioaktivní prvek v množství několika tisícin gramu. Na počest původní vlasti Marie jej nazvali poloniem. Ještě téhož roku však objevili další prvek se schopností vydávat radiové záření. Ten nazvali je radium.
Svou práci prováděli za velmi primitivních a skromných podmínek. Jejich laboratoř byla místnost připomínající spíše kůlnu se skleněnou střechou. V zimě mrazivě chladná, v létě naopak hotová výheň. Jako materiál využívali zbytkový odpad z lomů v Jáchymově, smolinec, ze které se získával oxidu uranu sloužící k barvení skla a porcelánu. Dostali jej zpočátku zdarma, později za mírný poplatek. Znamenalo to ale obrovskou práci. Pro izolaci prvku museli zpracovat několik tun materiálu, horninu bylo nutné nejprve roztlouci, vyčistit od příměsí a chemicky rozložit.
Při tom stále zápasili s finančními problémy. A tak Marie musela přijmout další úvazek - na dívčím gymnáziu v Sevrés. Teprve 1902 se jim podařilo chemicky získat 1 gram radia. Konečně mohli určit atomovou hmotnost 225 pro radium a doplnit další charakteristiky tohoto nového prvku. Jejich poznatky pak prezentovala ve své doktorské práci v červnu roku 1903.
Téhož roku byla manželům Curieovým společně s Becquerelem udělena Nobelova cena za fyziku (původně ji měli získat jen oba pánové, ale Pierre se vyslovil, že jeho žena je ceny stejně hodna). Z toho vyplynul ovšem nečekaný problém - obrovská publicita, která jim dlouho bránila v práci. Jejich zdánlivě romantický příběh, nesnesitelné pracovní podmínky a pozoruhodný nový prvek byli pro noviny najednou mimořádně zajímavé, skoro pohádkové.
Mezi tím se Curieovým narodila druhá dcera Eve (1905). Pak však 19. dubna následujícího roku se přihodila tragická událost. Pierre byl sražen drožkou a následkům této nehody podlehl. Marie zůstala sama se dvěma malými dcerkami a s načatou prací. Naštěstí jí tchán nadále pomáhal. Nastoupila na manželovo místo na katedře. Roku 1908 jí byla dokonce udělena řádná profesura, jako vůbec první ženě na Sorbonně. Při tom pokračovala ve svých výzkumech.
V roce 1911 proto byla navržena na druhou Nobelovu cenu - tentokrát za chemii, za objev radia a polonia. Nebyl to ovšem rok pro ni nikterak laskavý. Ve Francii sílily různé xenofobní proudy, které nemohly přenést přes srdce, že žena, navíc cizinka, kdoví jestli ne židovského původu, by měla mít ve společnosti takové uznání. Už koncem roku 1910 otiskl list Le Figaro článek při příležitosti Mariiny nominace na člena Akademie věd plný pomluv, předsudků, nechutných vtipů a urážlivých obvinění.
Tím to však neskončilo. O rok později se vzedmula druhá vlna, kdy byla obviněna z aféry s kolegou Paulem Langevinem. Tento skandál otřásl i univerzitou a francouzskou vládou na nejvyšší úrovni, třebaže obvinění a údajné citace z dopisů nebyli nijak prokázány jako podložené. Marie jen s velkým vypětím ve Stockholmu absolvovala jak držitelka Nobelovy ceny povinnou přednášku. Podepsalo se to na jejím zdraví.
Během první světové války byla Marie spolu s dcerou Irene velkou propagátorka polních rentgenových stanic, sama pomáhala nejen s výcvikem zdravotníků, ale nejednou sama řídila sanitku s touto pojízdnou stanicí.
Po válce se situace poněkud změnila a uklidnila. Významné bylo Mariino setkání s americkou novinářkou Marii Maloneyovou, známou spíše jako Missy, která Marii Curieovou velmi obdivovala. Její pomocí vznikla ve Spojených státech sbírka na zakoupení 1 g radia, aby ve Francii mohl pokračovat výzkum. Marie byla požádána, aby se zapojila formou přednáškových turné. Stala se v Americe velmi populární, ale pro Marii to bylo velmi vyčerpávající.
Po cestě po USA si ale uvědomila, že vědě může prospět nejen usilovnou prací na výzkumech, a tak přijímá pozvání na konference a kongresy. Navštívila tak i Jáchymov a Prahu. Provází ji ale stále více zdravotní problémy. Musela absolvovat operaci šedého zákalu.
Dožila se toho, že mohla vidět svou dceru Irene, jak společně se svým manželem Fredericem Joliotem pokračují úspěšné v laboratorních výzkumech. Jejich udělení Nobelovy ceny se však už nedočkala. Dne 4. července 1934 ve věku 66 let podlehla zhoubné chudokrevnosti - její dlouholetá práce s radioaktivními látkami si tak vyžádala svou daň.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
