Příběhy a tajemství krásných předmětů
Neznámý Alfons Mucha
Paraván, který Alfons Mucha vytvořil hned na počátku své tvorby.Foto: Moravská galerie
Evropu v letošním roce křižují výstavy představující dílo slavného grafika a malíře Alfonse Muchy (1860-1939). Moravská galerie v Brně právě zahájila výstavu, která se věnuje Muchovu grafickému dílu. Ve stejnou dobu byla v Mnichově otevřena výstava, která se zabývá také jeho malbou. Právě na tuto výstavu byl zapůjčen ze sbírek Moravské galerie v Brně paraván, který Alfons Mucha vytvořil hned na počátku své tvorby a mistrova známá díla nijak nepřipomíná. Unikátní dílo totiž vzniklo krátce po té, co při své praxi malíře divadelních dekorací ve Vídni (1879-1881) poznal tvorbu Hanse Makarta (1840-1884). Jeden z nejvýznamnějších rakouských malířů 19. století v té době uchvacoval Vídeň a střední Evropu vůbec svými obrovskými plátny, která byla neobyčejně živá, barevná, plná energie. Stejně tak vypadal i Makartův proslulý ateliér, který zároveň sloužil jako depozitář jeho obrovské sbírky uměleckého řemesla. Muchův ateliér v Paříži i v Praze se duchu toho Makartova velmi blížil.
Na počátku roku 1882 musel Mucha z Vídně odejít, protože přišel o práci. Krátce se usadil v Mikulově. Zde se seznámil s hrabětem Eduardem Khuen-Belasi z nedalekých Hrušovan nad Jevišovkou. Eduard Khuen-Belasi patřil k největším cukrovarníkům na jižní Moravě a výnosný podnik mu umožnil financovat stavbu lesního zámečku Emmahof (Emín) nedaleko Hrušovan. Stavba byla roku 1882 dokončená a hrabě nabídl Muchovi zakázku na výmalbu jídelny. Několik málo fotografií zachycuje původní nádheru interiérů, které se do dnešní doby nedochovaly. Jediné co přetrvalo, byl paraván, kterým Mucha dal zakrýt litinová kamna. Paraván je oslavou přírody a lásky. Uprostřed na lesní mýtině vidíme mladíka hrajícího na píšťalu a nad ním dívku opřenou o hůl s květinovým festonem, snad představují boha větru Zefýra a Chloris bohyni květin, kteří spolu vítají jaro. Po stranách jsou křídla s motivy léta a podzimu. Z jídelny byl paraván posléze přestěhovaný do pracovny Eduardova syna Karla Friedricha, který proslul svým nadšením pro umění a jako jeden z předních mecenášů. Po roce 1945 museli Khuem-Belasiové zámek opustit. Vybavení interiérů se nenávratně rozptýlilo.
V roce 1960 se na tehdy ještě Moravské uměleckoprůmyslové muzeum obrátil soukromý vlastník z Brna s nabídkou prodeje paravánu, jehož autorem byl Alfons Mucha. Byla to doba, kdy jen málokdo dokázal odhadnout jaká pozornost bude dílu Alfonse Muchy věnovaná v budoucnosti. Kvality jeho díla byly přehlížené a byl hanlivě označován za obyčejného dekoratéra. Přesto už v této době se objevovali znalci umění, kteří ho dokázali ocenit a dokonce byli natolik prozíraví, že získali do sbírek i Muchovo tak ranné dílo.
Zajímavosti z dřívějších dílů a povídání o cenných předmětech ze sbírky Uměleckoprůmyslového muzea najdete v příspěvku Příběhy a tajemství krásných předmětů.