Příběhy a tajemství krásných předmětů - Jan II. z Liechtenštejna.

Jan II. z Liechtenštejna - největší z mecenášů

Madonna - Nizozemí (1460-1480), ve sbírce Moravské galerieFoto:  Moravská galerie

Pokud sledujeme příběhy a tajemství uměleckých předmětů, tak zpravidla nejnapínavější bývá hledání jejich cest od majitelů, přes různé aukční domy až do muzeí. Čím starší díla, tím jsou cesty napínavější. Moravská galerie v Brně zahájila minulý týden výstavu nazvanou Zdaleka i zblízka, která věnuje velkou pozornost importům středověkých a raně renesančních soch a obrazů na Moravu a do Slezska. 

Velká část představených předmětů, které Moravská galerie měla ve svých sbírkách nebo zapůjčila z muzeí, galerií, hradů a zámků po celé Moravě a ze Slezska, patřila dříve do Liechtenštejnských sbírek. Ty udivovaly od počátku, tedy od 17. století, kdy o nich máme první zprávy, svým rozsahem a kvalitou předmětů. Liechtensteinové vynakládali obrovské finanční částky, aby získali do sbírek skutečně nejlepší díla. Jako velcí sběratelé byli velmi vstřícní od samotného počátku vznikajícím muzeím a bohatě je obdarovávali. Největším mecenášem byl Jan II. z Liechtenštejna (1840-1929). Bohatě obdarovával nejen muzea ve Vídni, ale bez jeho přízně by byly velmi ochuzené i sbírky našich muzeí. Největší přízeň věnoval dnešnímu Slezskému zemskému muzeu, které díky jeho donaci mohlo být roku 1882 založeno. Pečoval i o Moravské průmyslové muzeum a Františkovo muzeum, jejichž umělecké sbírky jsou dnes součástí Moravské galerie v Brně. Speciální pozornost věnoval hradu Šternberk, který nechal nákladně rekonstruovat. Souviselo to s pronikáním módy rekonstrukcí středověkých památek na území Rakousko-Uherska ve 2. polovině 19. století, které byly samozřejmě adekvátně vybavovány, jako svého druhu muzea středověké kultury. 

Většinu darovaných obrazů a soch nakoupil Jan II. z Liechtenštejna u významných Evropských starožitníků, jako byli Hans Mohr a J. M. Heberle později H. Lempertz Söhne z Kolína nad Rýnem, Rudolf Lepke z Berlína, dále v Mnichově, Mannheimu, Paříži, Londýně. Na aukce většinou sám dražit nejezdil, to by způsobilo okamžitě radikální zvýšení cen. Posílal místo sebe své přátele, muzejní kurátory. Nejčastěji za Liechtenštějna nakupoval ředitel opavského muzea Edmund Wilhelm Braun. 

Příběhy těchto děl můžeme dobře číst z dopisů a evidencí uložených v Liechtenštejnském archívu ve Vídni. Z podnětu Jana II. z Liechtenštejna byla od 70. let 19. století vedená s nesmírnou precizností. Nejstarší doklad o zakoupení gotické malby a plastiky je z roku 1872. Zachycuje velkou akvizici, kterou Jan II. z Liechtenštejna uskutečnil v dubnu nebo květnu v Kolíně nad Rýnem u profesora Hanse Mohra. Hlavní pozornost je věnovaná dvěma tapiseriím, nicméně v korespondenci se objevují údaje o čtyřiceti bednách s rozličným obsahem od nábytku po sochy a také vyjmenovává předměty, které z nedostatku kapacit musely ještě v Kolíně zůstat, jako například "eine kleine Madonna in Nußbaum", kterou bychom mohli ztotožnit se sochou Madony ze sbírek Moravské galerie v Brně. Jan II. z Liechtensteina ji daroval v konvolutu 88 předmětů v roce 1880 Moravskému průmyslovému muzeu.

Výstava Zdaleka i zblízka je otevřená do února 2010 v Místodržitelském paláci Moravské galerie v Brně. 

Zajímavosti z dřívějších dílů a povídání o cenných předmětech ze sbírky Uměleckoprůmyslového muzea najdete v příspěvku Příběhy a tajemství krásných předmětů.