Galerie ženských osobností - Jane Goodallová

9. leden 2006

Tato světově uznávaná osobnost bývá někdy označována jako "šimpanzí dáma". Přesto (či snad právě proto) ji v roce 2003 britská královna Alžběta II. povýšila do šlechtického stavu. Už více jak 40 let se věnuje výzkumu šimpanzů v jejich přirozeném prostředí, v afrických džunglích rezervace Gombe. Díky své houževnatosti a trpělivosti svými objevy odhalila neočekávaná tajemství jejich života.

Logo

Narodila se v chudé rodině Mortimera Goodalla a jeho ženy Vanne v Londýně 3. dubna 1934. Vyrůstala však se svou sestrou Judy v Bournemouthu na jižním pobřeží Anglie, společně s matkou a tetami. Lásku k přírodě měla už od nejútlejšího dětství. Když jí bylo 18 měsíců, nalezla ji maminka v posteli s hromadou žížal. Ke 2. narozeninám jí tatínek věnoval plyšového šimpanze, téměř ve skutečné velikosti, který se tehdy prodával při příležitosti narození malého šimpanzátka v londýnské ZOO. Přátelé rodiče varovali, že taková hračka dítě vyděsí a způsobí malé Jane noční můry, ale Jane si hračku zamilovala a uchovává si ji dodnes.

I geny pro vědu se záhy projevily. Jako čtyřletá byla na návštěvě na farmě a zajímalo ji, kudy se ze slepice dostane vajíčko ven, kde je v ní tak velká díra? Když jí to nikdo nevysvětlil, zalezla do kurníku a tam v tichosti pozorovala. Pak plná nadšení po 5 hodinách, kdy se rodina po ní už sháněla a volala i policii, utíkala za maminkou a vyprávěla jí, co vypozorovala. Maminka jí místo hubování pozorně naslouchala. Vždy si našla pro její zájmy pochopení.

Už od věku 11 let bylo snem Jane žít v Africe mezi zvířaty. Milovala totiž dobrodružné knížky jako Kniha džunglí, Tarzan a knihy o zvířatech, které ji velmi inspirovaly. Rodiče se po skončení 2. světové války rozvedli. Ale maminka byla pro Jane stále oporou. Říkala jí, že když bude opravdu něco chtít a bude tvrdě pracovat a nevzdá se, pak si jistě cestu najde k naplnění svých snů.

Jane za svým snem skutečně šla, i když to nebylo snadné. Když v r. 1952 odmaturovala, matka si nemohla dovolit podporovat ji při studiu na vysoké škole. A tak Jane vystudovala hospodářskou školu a pak si našla práci u společnosti připravující dokumentární filmy, než dostala od své spolužačky lákavou pozvánku do Kenyi. Pracovala tedy jako servírka, aby si na cestu vydělala. Ve 23 letech se jí podařilo do Afriky konečně odcestovat.

Tam se dozvěděla o dr. Louisovi Leakym, známém paleontologovi a antropologovi, a podařilo se jí stát se jeho asistentkou. Její nadšení, odhodlání a odvaha ho přesvědčila, že ona je tou nejlepší osobou pro výzkum šimpanzů, který hodlal iniciovat, přesto nebo spíš právě proto, že jí chybělo odpovídající vzdělání. Chtěl, aby výzkum prováděl někdo nezatížený dosavadními teoriemi. Nejdříve britské autority bránily myšlence, že by taková mladá žena žila sama mezi divokými zvířaty v Africe. Ale nakonec na Leakyho návrh přistoupily, když Janina matka navrhla, že první 3 měsíce se svou dcerou v džungli stráví. A tak v červenci r. 1960 započala Jane svůj životní sen v národním parku Gombe v Tanganice (dnešní Tanzánii).

Mnozí hádali, že výzkum bude trvat sotva několik měsíců a že ho Jane vzdá. Stal se ale nejdéle trvajícím výzkumem v terénu, protože pokračuje dodnes. Tedy více jak 40 let. Jane studovala šimpanze v jejich přirozeném prostředí. Ti jí nejdříve samozřejmě okamžitě utekli, jakmile ji zahlédli, ale ona byla vytrvalá, a tak jí postupně dovolili přiblížit se. Trvalo to však celé měsíce, než si na její přítomnost zvykli.

Se šimpanzi sdílíme 98 % naší DNA. Používají mimické výrazy, které vypadají podivně lidsky, ačkoliv nikdy přesně asi nebudeme schopni vědět, zda chovají i city, které s danými výrazy korespondují. Šimpanzi se zdraví políbením, objetím nebo něžným pohlazením. Mláďata zůstávají se svými matkami až do dosažení dospělosti. Jane odhalila mnoho tajemství z jejich života. Díky ní dnes víme, že šimpanzi loví pro maso a nejsou jen vegetariáni. Umí používat nástroje - do té doby si vědci mysleli, že nástroje si dokáže vyrábět a používat pouze člověk. Mají různé povahy. Popsala trvající rodinné vztahy mezi šimpanzi. Zároveň však mohla být svědkem i toho, že také mezi šimpanzi existují války trvající i několik let.

Dr. Leaky Jane přemluvil, aby získala doktorát v etologii. Chtěl, aby byla akceptována i mezi vědeckou veřejností. Jane nejprve nesouhlasila, ale doktorát přeci jen obhájila na Univerzitě v Cambridge r. 1965, a to i přesto, že neměla za sebou vysokoškolské vzdělání. Vrátila se pak do Afriky a založila tam výzkumné centrum Gombe Stream Research Center, které od roku 1967 vede.

R. 1977 založila Institute for Wildelife Research, Education and Conservation, známý dnes spíše jako Institut Jane Goodallové. Její publikační činnost je rozsáhlá. Vědecké články Jane Goodallové se objevily v mnoha vydáních časopisu National Geographic a dalších odborných časopisech a sbornících. Je autorkou více jak 20 knih - z nichž nejprodávanější jsou její memoáry Reason for Hope (Důvod k naději), ale také knihy In The Shadow of Man (Ve stínu člověka) a Through a Window (Pohled přes okno) a řada dalších. Velká část je věnovaná pro děti.

Vede náročný život. Jane byla vdaná dvakrát. V roce 1964 se provdala za holandského fotografa barona Huga van Lawicka, o deset let později se však rozešli jako přátelé. Měli společného syna, Huga Erica Louise (1967). Podruhé se vdala za Dereka Brycesona, ředitele Tanzanijského národního parku, a žili spolu až do jeho smrti v r. 1980.

Stala se také předmětem mnoha televizních dokumentů, z nichž některé byly uváděny i Českou televizí. Získala dlouhou řadu čestných doktorátů a vyznamenání. "Dnes již bohužel jen velmi zřídkakdy můžu strávit čas v Gombe. Když tam jsem, tak se chci jen potichu procházet, sedět se šimpanzi, dobít své baterky. Od roku 1986 jsem nikde nezůstala déle než 3 týdny," posteskla si Jane Goodallová. Přiznává, že jeden luxus si však dopřává - hudbu. Má ráda Beethovena, Mozarta, Schuberta, Mahlera, Sibelia a další.

Je na cestách průměrně 300 dní v roce. Po celém světě bojuje za zákaz používání lidoopů v biomedicínských experimentech, za zákaz jejich lovu pro potravu, za zajištění jejich životního prostředí, ale i uchování kulturního a životního prostředí místního obyvatelstva. Přednáší, píše, učí a pokračuje ve své misi mnoha nápaditými způsoby, včetně projektu adopce šimpanzů. Navštívila i Českou republiku (5. října 2004), kdy k nám zavítala jako host festivalu cestovatelských filmů Tourfilm v Karlových Varech.

autor: jt
Spustit audio