Je neděle 18. září, v kalendáři je Kryštof a u mikrofonu Libor Vykoupil. Před 105 lety se narodil ve Wittenbergu Walther Wenck, německý generál, v r. 1945 poslední naděje Adolfa Hitlera.
Walther Wenck byl v pořadí 3. synem plukovníka Maximiliana Wencka z rodiny se silnou vojenskou tradicí. Byl vychován v kadetní škole a za války dokončoval své vojenské vzdělání, neboť pro odchod na frontu byl ještě příliš mladý. V r. 1918 odešel do vyššího vojenského učiliště v Berlíně-Lichterfeldu a tady zažil jak revoluci 1918, tak abdikaci císaře a následné týdny republiky. Veden rodinnou tradicí vstoupil do Reinhardova Freikorpsu a podílel se na potlačování levicových bojůvek. Byl dokonce zraněn a povýšen na poddůstojníka. V r. 1921 byl převzat Reichswehrem a po absolvování pěchotního učiliště se stal praporčíkem a r. 1923 poručíkem. Valnou část doby výmarské republiky strávil jako důstojník 9. pěšího pluku v Berlíně Špandavě.
Ani po nástupu Hitlera k moci by byl Wenck, kterého mezitím povýšili na nadporučíka, nijak nevynikl. Již dříve si jej však povšiml plukovník Guderian a přijal jej k inspekci tankových jednotek. Wenck absolvoval vojenskou akademii a r. 1936 byl jako kapitán generálního štábu pověřen funkcí inspektora velení pancéřových jednotek. Za tažení proti Polsku získal železný kříž II. a I. třídy a v dalších taženích jen připojoval další stupně. Na západní frontě se vyznamenal při dobytí města Belfortu a byl mimo pořadí povýšen na podplukovníka a převelen na východní frontu. I tady se Wenck vyznamenával, získal Německý kříž ve zlatě a byl definitivně jmenován do generálního štábu. Jako jeho plukovník se stal velitelem 57. tankového sboru a spolu se 17. armádo u generálplukovníka Ruoffa stanul na Kavkaze. Od r. 1942 však německé pozice v Rusku slábly a Wenck se přes vysoká vyznamenání a hodnosti stále více stával tím, co nazývali někteří jeho konkurenti termínem "hasič". Tuto roli zastával u Stalingradu, kde si jej velmi považoval Manstein a Wenck získal generálskou hodnost i Rytířský kříž k železnému kříži. Stejně si počínal na jižní Ukrajině a na dalším ústupu až k německým hranicím.
18. února 1945 utrpěl Wenck na cestě do hlavního štábu těžkou automobilovou nehodu, ale už 6. dubna jej Hitler osobně povolal, aby mu svěřil velení nad novou 12. armádou. Wenck se tak stal vůbec nejmladším armádním velitelem II. světové války. Naděje, jež v něj Vůdce vkládal, však Wenck splnit nemohl. I kdyby byl nadpřirozenou bytostí, s armádou, jež byla složena s důchodců a kluků kolem 15-16 let, nemohl porazit mnohem silnějšího nepřítele. Jeho úkolem nebylo nic menšího, než vyprostit Berlín ze sovětského obklíčení, ale Wenckovi se podařilo jediné, přejít řeku Labe a odvést do amerického zajetí celou svoji armádu a ještě na 200.000 dalších vojáků i civilistů. Sám překročil Labe v posledním člunu pod dostřelem sovětských jednotek.
Po válce se stal Walther Wenck úspěšným podnikatelem a obchodníkem. R. 1955 se měl stát generálním inspektorem nově vybudovaného bundeswehru, ale podmínky, jež si kladl, byly přehnané, a tak do této funkce nastoupil generálporučík Heusinger. Wenck se pak nadále věnoval obchodu a r. 1966 odešel do důchodu. Paradoxně v r. 1982 smrt dokončila to, co načala v r. 1945. Bývalý generálporučík wehrmachtu zahynul při banální autonehodě v lázních Rothenfelde. Život je zkrátka lemován paradoxy. Hezký den!
