Ecce Homo - Jan Vilém Helfer
Ikonka Ecce HomoFoto: Věra Strnadová, Fotobanka stock.xchng
Před týdnem jsem zvažoval, zda mám uvést výročí tragické smrti Jana Viléma Helfera, ale nakonec jsem dal přednost tomu, že dnes připomenu kulaté 200. výročí jeho narození.
Jan Vilém Helfer se narodil v zámožné pražské rodině a od dětství projevoval nadání a schopnosti. Snadno se učil jazykům, byl talentovaným hudebníkem a od mládí sbíral brouky a motýly. V letech 1826-30 vystudoval na pražské univerzitě medicínu, ale stále jej to táhlo do světa. Proto závěrečné zkoušky složil v italské Pavii, kde získal po dvou letech i doktorát a pak se vydal na jih. Procestoval tehdy Itálii, Sicílii, Maltu a dostal se i do severní Afriky. Domů se vrátil přes Francii a Německo.
R. 1834 se Jan Vilém Helfer v Drážďanech oženil s dcerou lužického statkáře francouzského původu Pavlínou, baronkou des Granges. V Praze si zřídil lékařskou praxi, ale brzy u něj zvítězila touha cestovat, a tak 17. března 1835 usedl s manželkou do dostavníku směrem na Vídeň, odkud pokračovali do Terstu. Vypadalo to jako nevinné dobrodružství, ale Helfer se již do Čech nevrátil. Smělí cestovatelé pokračovali do Smyrny a tady, na tureckém pobřeží, Helfer nějaký čas působil jako lékař, než se pustil dál na východ. Přes Bejrút pokra-čovali Helferovi do syrské Latakije a Halebu. Odtud se s pomocí britských důstojníků dostali do Biredžiku na Eufratu, kde anglický plukovník Chesney připravoval parník pro cestu po Eufratu a Helfera s manželkou přizval k panenské plavbě. Než byly lodi Eufrat a Tigris připraveny, Jan Vilém Helfer podnikl dvě cesty - jednu na jih k solnému jezeru El-Malik, druhou na sever do pohoří Taurus.
Na lodích z Biredžiku vyplula Chesneyho výprava s Helferovými na palubě 18. března 1836. Plavbu téměř neustále zdržovaly časté mělčiny a všechny tyto zastávky byly pro dr. Helfera vítanou příležitostí k výpravám do okolí. Dne 21. května za hrozné bouře lodi ztroskotaly. Tigris se potopil a 22 lidí přitom utonulo; dále pokračoval po opravě jen Eufrat, který konečně 18. června 1836 dorazil do Basry. Celá cesta lodi Eufrat po řece Eufratu trvala celkem tři měsíce a loď urazila dohromady přibližně 2400 km. Z Basry pokračovali Helferovi do perského Búšehru, odkud museli uprchnout před pobouřenými šíity. Nakonec se usadili v Kalkatě, kde získal Helfer místo úředníka Východoindické společnosti. V jejích službách pak procestoval nejjižnější část Barmy teprve nedávno dobyté Brity. Za svoje objevy získal odměnu, která mu umožnila zřídit si v Merguji plantáže kokosových palem a kávovníku s více než 60 000 rostlinami. O rostliny se starala paní Pavlína, zatímco Jan Vilém Helfer podnikal další výzkumné výpravy. Mezi prosincem 1838 a dubnem 1839 procestoval málo známé Mergujské souostroví, na podzim 1839 prozkoumal barmsko-siamské pohraničí.
V lednu 1840 se Helferovi rozhodli navštívit a zkoumat málo známé Andamanské ost-rovy. Jejich loď zakotvila 22. ledna 1840 u jejich pobřeží, kde chtěl J. V. Helfer provádět přírodovědecký průzkum. Podcenil ale nebezpečí ze strany domorodců: "V noci jsme kotvili před ostrovem. To jsou tedy ti obávaní divoši! Jsou to plaché děti přírody, veselé, když se jim nic zlého neudělá. S těmito lidmi se při troše trpělivosti snadno uzavře přátelství," napsal 29. ledna poslední zápis do svého deníku. Druhý den při pokusu o vylodění napadla cestovatele skupina domorodců kopími, luky a šípy. Všichni se zachránili, jen Helfer byl zasažen šípem do hlavy, potopil se a už se neukázal. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno.
Pavlína Helferová se rozhodla splnit manželovo přání, a protože byla finančně zajištěna penzí od Východoindické společnosti, vydala se do Prahy předat jeho sbírky Vlasteneckému muzeu. Přitom se seznámila s hrabětem Josefem Nosticem, jenž předsedal Společnosti Vlasteneckého muzea a r. 1844 se za něj provdala. Až po smrti druhého manžela v roce 1871 měla Pavlína Helferová-Nosticová čas napsat své paměti, v nichž využila manželovy deníky. Hezký den!