Před 325 lety zemřel v Londýně Karel II., v letech 1660 až 1685 anglický a skotský král z rodu Stuartovců. Bylo mu tehdy 54 let a zemřel tedy podle všeho předčasně.
Karel byl synem svého stejnojmenného otce, Karla I., který byl popraven 30. ledna 1649. Karel II., který se narodil 29. května 1630 byl tou dobou následníkem trůnu a vévodou z Walesu. Ve Skotsku byl králem v únoru 1649 uznán, ale v Anglii, která se stala de facto republikou, parlament setrval v nečinnosti. Když se mu nepodařilo prosadit svoji vůli ani v bitvě, unikl nakonec Karel II. v září 1651 na kontinent a tam vyčkával u francouzského dvora, jak se situace v Anglii za vlády Olivera Cromwella vyvine.
Politická krize po Cromwellově smrti vedla nakonec k tomu, že umírněnější křídlo vedené generálem Monkem zajistilo Karlův návrat na anglický trůn. Právníci potvrdili, že monarchie nepřestala nikdy existovat, takže restaurace proběhla bez násilí. Karel dorazil do Londýna 29. května 1660 a nově vydávané dokumenty byly datovány tak, jako by se stal nástupcem svého otce hned po jeho smrti. Hned po Karlově nástupu došlo k velkému uvolnění veřejného života svázaného v předchozím období přísnými puritánskými pravidly. Do života Angličanů se vrátily divadlo, koňské dostihy, kohoutí zápasy, herny a nevěstince, zápasy s medvědy a býky, psí štvanice, bujaré hostiny, veselé trhy, svátky, zpěv, tance a hry.
Navrátivší se panovník byl očekáván jako spasitel, ale ti, kdo jej vítali cestami posetými kvítím a hlaholem zvonů, byli poněkud na rozpacích. Karel II. nezdědil ušlechtilou až pochmurnou tvář svého otce, ale spíše připomínal svého francouzského dědečka Jindřicha Navarrského s jeho smyslnými rty, velkým nosem a jízlivým pohledem. Zdědil po něm nepochybně též značnou duchaplnost a ještě větší zálibu v ženách. S osmi známý a proslavenými a několika desítkami dalších metres přivedl na svět celkem nejméně 15 nelegitimních potomků, přičemž se zákonitou ženou, Kateřinou z Braganzy ani jednoho. Přitom Kateřina otěhotněla celkem čtyřikrát, ale vždy to skončilo potratem. Mezi lidem byla velmi populární a oblíbená; oblibu a úctu jí postupem času získaly její vlastnosti - slušnost, jemnost, čestnost a nelíčená laskavost a dobrota; těchto vlastností si nepochybně cenil i její manžel, stejně jako toho, že nikdy (na rozdíl od jeho milenek) neměla ambice ovlivňovat jeho politická rozhodnutí a politickou situaci ve státě obecně.
Karel II. zažil v době svého panování dvě velké katastrofy. V letech 1665/66 zasáhl Londýn obrovský mor, který sklátil do hrobu asi jednu pětinu obyvatel města. V září 1666 jej následoval několikadenní požár Londýna, při němž vzalo za své 5/6 města uvnitř hradeb. Tuto katastrofu zvrátil Karel II. v pozitivní vývoj, když pověřil Christophera Wrena obnovou města a stal se jeho osobním patronem. Také jako patron umění a vědy pomohl založit Královskou společnost, jejímž členem byl i Isaac Newton a Královskou greenwichskou observatoř.
Nedlouho před svou smrtí prohlásil roztomilý požitkář Karel na adresu svého bratra a následníka Jakuba II.: "Nevím, co bude dělat můj bratr, až budu mrtev a budu pryč. Moc se bojím, aby se nemusel, až bude králem, zase vydat na cesty." Bylo v tom hodně prozíravého. Ráno 2. února 1685 utrpěl Karel náhlý záchvat mrtvice a o několik dní později zemřel. Poslední den svého života byl přijat do katolické církve. 14. února byl pohřben ve Westminsterském opatství a jeho nástupcem se stal jeho bratr Jakub. Do tří let si proti sobě dokázal popudit snad všechny obyvatele své říše a pak se skutečně v prosinci 1688 "vydal na cesty" vypuzen ze země Vilémem Oranžským, zakladatelem nové panovnické dynastie země, která brzy ponese název Velká Británie. Hezký den!
