Před 190 lety se v tehdy civilizaci vzdáleném Ohiu narodil syn Charlese Roberta Shermana a jeho ženy Mary Hoyt Shermanové, kterého otec z velké úcty k náčelníkovi Šóníů dal pokřtít křestním jménem Tecumseh. Onen velký organizátor a válečník padl na straně Britů ve válce proti americkým kolonistům teprve necelých sedm let před narozením svého jmenovce, který měl podle otcova názoru převzít jeho vlastnosti bojovníka.
Po smrti svého otce byl Tecumseh Sherman adoptován whigovským politikem Thomasem Ewingem a jeho žena před indiánského Tecumseha předřadila solidního křesťanského Williama, takže na vojenskou akademii ve West Pointu vstoupil šestnáctiletý mladík jako William Tecumseh Sherman. O čtyři roky později byl vyřazen jako jeden z nejlepších v ročníku. Zúčastnil se pak válek proti Mexiku, ale protože se už v r. 1850 oženil s dcerou svého pěstouna, Ellen Ewingovou, rozhodl se pro klidnější život. R. 1853 opustil armádu s rozhodnutím stát se bankéřem v bohaté Kalifornii, která ještě stále žila zlatou horečkou. Na ní zbohatli prakticky všichni, snad s jedinou výjimkou - Williama Shermana. Pokusil se ještě živit jako právní zástupce, ale nakonec byl rád, když v louisianské Alexandrii nově založili vojenskou akademii. Na přímluvu kolegů z West Pointu na ní totiž získal učitelské místo.
To se však psal již rok 1859 a všechno směřovalo k občanské válce. Když se Louisiana připojila k otrokářským státům, Sherman resignoval na svoje místo a zamířil do St. Louis. Díky politickým konexím rodiny Ewingovy byl v květnu 1861 přijat v hodnosti plukovníka zpět do armády Spojených států a posléze přidělen k západní armádě, jíž velel generál Grant. Grant tehdy nebyl hlavním velitelem vojsk Severu a jeho ofenzivní plány nenacházely podporu u ostatních důstojníků s nemnoha výjimkami, k nimž nepochybně patřil i Tecumseh Sherman. Ten byl stejně útočným velitelem, oba generálové se brzy sblížili a Grant ustanovil Shermana svým pobočníkem. K dokreslení obrazu Shermana je třeba připomenout, že když v srpnu 1861 poprvé coby brigádní generál obdržel vlastní velení, selhal. Stáhl se před nepřítelem, kterého pokládal za silnějšího a když na něj zaútočil tisk, nervově se zhroutil a uvažoval dokonce o sebevraždě. To se však nebude nikdy opakovat.
V následujících bojích se vyznamenal v bitvě u Shilohu, Vicksburgu a Chattanoogy a byl jedním z hlavních strůjců dobytí Atlanty v září 1864. Od ledna toho roku byl generál Grant pověřen prezidentem Lincolnem velením celé armádě Unie a důležitou roli přiřkl i svému pobočníku Shermanovi, jenž převzal funkci velitele západní armády. Závěrečný útok na Konfederaci měl být veden čtyřmi směry a o vítězství neměla rozhodnout jedna bitva, ale opotřebovávací válka. Grantův plán byl krutý, neboť počítal s masovým ničením všeho, co by bylo využitelné pro vedení války. Tak brutální nicméně účinný plán vyžadoval i brutální velitele. Generál Sherman takovým velitelem byl a Grant to věděl. Tzv. pochod k moři měl za následek pás zničené země o šířce 60 mil. táhnoucí se z Atlanty až po pobřežní Savannah. Shermanův pochod k moři předznamenal strategické bombardování 20. století. Sherman zvolil strategii, která v současnosti slaví stál větší úspěchy.
Co na tom, že on sám po skončené válce prohlásil: "Válka je peklo". Na rozdíl od Granta se Tecumseh Sherman držel od politiky dál. Když se r. 1869 stal Grant prezidentem, převzal po něm Sherman post velícího generála americké armády. Dosáhl vrcholu své vojenské kariéry, jen Grant před ním a Sheridan po něm dosáhli v této době hodnosti armádního (tehdy čtyřhvězdičkového) generála. Velícím generálem zůstal tento muž s indiánským jménem až do roku 1884, kdy odešel do penze. Byl po něm pojmenován tank vyráběný od r. 1942 v obrovských počtech. Bylo to velice žádoucí, neboť jeho parametry nebyly nijak oslnivé a spotřeba na frontě velká. Hezký den!
