Ecce Homo - válka ve Vietnamu
Ikonka Ecce HomoFoto: Věra Strnadová, Fotobanka stock.xchng
Válka ve Vietnamu byla dlouhotrvajícím ozbrojeným konfliktem, který poznamenal nejen obyvatele dnes již sjednoceného Vietnamu, ale nejméně jednu generaci Američanů. Dodnes tato válka daleko víc než co jiného symbolizuje 60. roky v Americe, i když Evropa má s tímto desetiletím spojeny jiném, někdy i příjemnější vzpomínky. Počátkem jara 1965, konkrétně 8. března toho roku, dostal konflikt nový rozměr, když do vietnamského přístavu Danang dorazily první početnější americké bojové jednotky, oddíly námořní pěchoty v počtu zhruba 3500 mužů, aby zajistily důležitou oblast tohoto dopravního centra, neboť v Danangu bylo i letiště, na němž se již delší dobu nacházely jednotky US letectva.
Po pádu francouzské koloniální moci v Indočíně byla r. 1954 celá oblast rozdělena na několik samostatných států - Kambodžu, Laos, komunistický Severní Vietnam (Hanoj) a Jižní Vietnam s hlavním městem Saigonem. Protože demokraticky se zemi sjednotit nepodařilo, pokusili se komunisté ze severu o sjednocení násilné. Než však mohli začít s přímým útokem, vysílali na jih instruktory partyzánských skupin tzv. Vietkongu. Režim Jižního Vietnamu byl slabý a tamní obyvatelé komunistické partyzány masově podporovali. Američané se ve Vietnamu objevili jako vojenští poradci Francouzů. Poradní skupina vojenské pomoci Spojených států, jejímž velitelem byl generálporučík americké armády John W. O´Daniel a která sídlila v Saigonu, měla v době ženevských jednání r. 1954 již 342 členů. Na přelomu 50. a 60. let počet poradců překročil tisícovku a byli mezi nimi zastoupeni odborníci z nejrůznějších oblastí, včetně policejní.
Prvním americkým prezidentem, který se po delší době přihlásil k myšlence boje proti rozšiřování komunismu, byl r. 1961 John F. Kennedy, jenž slíbil takovou míru americké pomoci, aby bylo možno udržet nezávislost Jižního Vietnamu. On také zplnomocnil poradce Spojených států, jejichž počet mezitím dosáhl 10.000, opětovat palbu Vietkongu. Do r. 1963 počet amerických vojenských poradců překročil 16.000 a příštího roku jich bylo už 24.000. Konflikt eskaloval v srpnu 1964, kdy se severovietnamské hlídkové čluny dostaly do přestřelky s americkým torpédoborcem Maddox a vznikl tak tzv. Tonkinský incident. Dnes je zřejmé, že konflikt si americká strana poněkud upravila, aby měla důvod k zásahu, Vietnam totiž dodnes jakoukoli vojenskou akci popírá. Faktem je, že americký prezident Lyndon B. Johnson nejprve varoval Hanoj před nevyprovokovanými útoky a poté schválil jednorázové letecké údery na cíle v Severním Vietnamu a vystoupil v televizi s projevem k národu.
Od února 1965 začaly tedy Spojené státy bombardovat Severní Vietnam a bombardování bylo vzápětí následováno vyloděním prvních amerických jednotek v jižním Vietnamu, od nějž dnes uplynulo 45 let. Do konce r. 1965 dosáhl počet Američanů ve Vietnamu 125 000. Na jaře následujícího roku lokální válka přerostla ve velký mezinárodní konflikt, v němž bylo nakonec nasazeno přes milion Američanů společně se stovkami a tisícovkami amerických vrtulníků, letadel, tanků, válečných lodí a ostatní výzbroje. Oficiálně se do Vietnamské války zapojilo na straně USA dalších čtyřicet států, které podporovaly Jižní Vietnam vysláním bojových jednotek a zbraní, ale USA měly na tomto největší podíl. Proti nim bojovali kromě vojáků Severního Vietnamu a partyzánského hnutí Vietkongu také Sovětský svaz a zejména komunistická Čínská lidová republika, která masově poskytovala zbraně nejen vietnamské armádě, ale také partyzánům.
Průběh války poznamenalo hlavně zpolitizování celého konfliktu. Během války také v USA vzrostla popularita různých mírových hnutí, konaly se demonstrace a nakonec převážil odpor k válce. Spojené státy to myslely dobře, ale prostě se jim to tak nějak vymklo. Hezký den!