Ecce Homo - bitva u Klokotnice
Ikonka Ecce HomoFoto: Věra Strnadová, Fotobanka stock.xchng
Před 780 lety byla byzantská vojska epirského despoty Theodora Komnéna na hlavu poražena bulharským carem Ivanem Asěnem II. u Klokotnice. Bulhaři získali rázem Thrákii s Adrianopolí, Egejskou Makedonii i albánské území až po přístav Drač. Mělo tak veliké Bulharsko přístup ke třem mořím - Černému, Egejskému i Jaderskému.
Bulhaři dlouho představovali v horkém prostředí Balkánu významnou sílu. Úspěšně válčili proti Srbům i Byzanci a odolávali i tlakům z Uher. Dokud se v teritoriu neobjevil nový soupeř, osmanské Tureckou, byla v zásadě zachována rovnováha sil. Kdo se domnívá, že málo lidnaté a nebohaté Bulharsko nemělo šanci proti mocné Byzanci, mýlí se stejně, jako někteří byzantští císaři. Už císař Nikéforos byl r. 811 poražen a zabit pověstným bulharským carem Krumem. I byzantský císař Michael byl Bulhary poražen a na sklonku 9. stol. byly porážky byzantského vojska tohoto druhu na denním pořádku. Až císař Basileios prolomil řadu neúspěchů a díky neslýchanému teroru si Bulhary podrobil. Věděl však, že je nemůže držet v područí, neboť by je znovu vyprovokoval k odporu. Situace tedy opět dosáhla rovnováhy.
Na počátku 12. stol. se Bulhaři opět zvedli k mocnému postupu. Jejich car Kalojan porazil Srby, Uhry i Byzantince, kteří r. 1204 podlehli výpravě západních křižáků a načas ztratili svoji říši, již z velké části opanovalo tzv. latinské císařství spolu s Benátkami. Byzantincům zůstaly jen nevelké drobty - Epirský despotát v severozápadním Řecku, Nikajské císařství v malé Asii a Trapezuntské císařství v dnešním severovýchodním Turecku. Za těchto podmínek měl car Kalojan nepřítele spíše v západních křižácích, s nimž se nakonec utkal v dubnu 1205 u Adrianopole. Proti očekávání těžce obrnění rytíři prohráli manévrový boj s bulharskou jízdou vycvičenou podle kumánského vzoru. Vládce latinského císařství Balduin byl zajat a později téhož roku zemřel v bulharském vězení. Následující křižácká výprava sice Bulhary porazila, ale vláda Ivana Asěna v letech 1218-1241 jejich reputaci zachránila.
Právě pod jeho velením bulharské oddíly zcela rozbily armádu epirského despoty Theodora Komnéna. Theodor chtěl přes to, že Konstantinopol a většinu byzantské říše ovládali křižáci, dokázat, že její duch žije alespoň v Epiru. Vydal se na tažení proti Bulharům, ačkoliv s nimi měl už od r. 1221 mírovou dohodu a doufal, že je rychlých pochodem překvapí a jako vítěze jej pak už nikdo soudit nebude. Bulhaři byli překvapivým útokem skutečně zaskočeni a car rychle shromáždil všechny svoje k boji připravené muže a vyrazil nepříteli vstříc. Jeho síla nebyla v množství bojovníků, ale v rychlosti. Kroniky uvádějí počet Bulharů jako hrstku, ba dokonce i byzantské prameny hovoří o odvážné tisícovce. Vzdálenost na dohled nepřítele však překonali za třetinu času, jež by potřebovalo normální vojsko, a tak jejich příchod Theodorovi velitelé vůbec nečekali. Epirské vojsko navíc bylo mohutné a neohrabané. Vezlo s sebou množství trénu, neboť se vojáci řídili příkladem svého císaře. Theodor s sebou do války vzal i celou rodinu a část královského pokladu.
Vojska se střetla nedaleko obce Klokotnice na jihu dnešního Bulharska. Dnes je to dědina, co má podle Wikipedie 671 obyvatel. Byzantinci byli natolik zaskočeni, že vlastně neodnikli žádné taktické kroky, jen se prostě na místě, kde byli napadeni, bránili. Ivan Asěn k rozvrácení jejich řad využil polovecké jízdy a do večera bylo dokonáno. Část byzantské armády padla, část byla i s panovníkem a jeho rodinou zajata a jen nepatrnému dílu se podařilo s hanbou uprchnout. Podle byzantských, ale i bulharských pramenů šlo o zázračné vítězství, což se projevilo i v dalším počínání Ivana Asěna. Na paměť tohoto neskutečného vítězství dal vybudovat chrám zasvěcený Čtyřiceti mučedníkům ve Velikom Tarnovu, který se stal nejvýznamnější bulharskou církevní stavbou nejen té doby. Hezký den!