Ecce Homo - Karl von Ghega
Ikonka Ecce HomoFoto: Věra Strnadová, Fotobanka stock.xchng
Před 150 lety zemřel ve Vídni Karl von Ghega, rakouský technik, stavitel železnic a především budovatel horských úseků železniční dráhy v Semmeringu. Každý, kdo má rád vláčky, by měl dnes zpozornět, neboť jméno rytíře Ghegy je prostě pojmem.
Narodil se v Benátkách jako syn rakouského námořního důstojníka a v Itálii, tehdy ještě nesjednocené, prožil velký kus života. Studoval v rodném městě i na univerzitě v Padově, kde získal titul doktora matematických věd. Poté nastoupil do služeb zemského stavebního ředitelství v Benátkách, které tehdy patřily pod správu Rakouska. Zajímal se výrazně zejména o stavby silnic a stavby vodní a byl považován za vynikajícího odborníka. Proto byl r. 1836 povolán do Vídně a pověřen výstavbou první rakouské železnice, severní dráhy císaře Ferdinanda, procházející mimo jiné přes Břeclav a Brno do Olomouce. V této souvislosti se s jeho osobou mohly seznámit české země, konkrétně i město Brno. Když rok před oficiálním zahájením provozu na trati z Vídně do Brna vyjela z Brna do Rajhradu zkušebně lokomotiva Moravia s několika vagony pro prominentní cestující, byl jejím strojvedoucím právě Ghega, hlavní stavbyvedoucí úseku tratě mezi Brnem a Břeclaví. S lokomotivou dorazil do Brna již 11. listopadu 1838, což je nejstarší datum, kdy v českých zemích spatřili lokomotivu v akci.
Karl Ghega pobýval v l. 1836/37 na zkušené v Anglii a v Belgii a r. 1842, poté, co se setkával při výstavbě s různými problémy, odcestoval studijně také do Spojených států. Zajímaly jej zejména otázky stavby železnice v horách, budování tunelů, problematika zpevnění železničního svršku a jeho zajištění před případným sesuvem. Roční pobyt v zahraničí Ghegu inspiroval a po návratu předložil několik memorand o možnostech zlepšení výstavby rakouských železnic. Jeho aktivita byla oceněna tím, že dostal novou práci a stal se inspektorem jižní státní dráhy z Vídně do Terstu, kde pro hornatý terén mohl svých zkušeností více využít.
Ani to jej však neuspokojovalo a tak stále hledal překážky, které by mohl překonávat. V r. 1844 dobudoval část trati mezi Mürzzuschlagem a Štýrským Hradcem, která vede ve velmi hornatém terénu. Získal za to od císaře nevelkou peněžitou prémii, titul císařského rady a později i povýšení mezi rytíře. Lépe jeho schopnosti ocenili v průběhu revolučního roku 1848. Nové síly naplnily budovy ministerstev a dalších vládních úřadů a Ghega se stal sekčním šéfem na ministerstvu veřejných prací. Přicházel stále s dobrými nápady, takže na ministerstvu setrval až do svého penzionování v r. 1854. Současně s tím však dále řešil otázky výstavby jižní rakouské dráhy, zejména úseku přes proslulý průsmyk v Semmeringu mezi Dolními Rakousy a Štýrskem. Odpůrci tvrdili, že bude třeba použít přinejmenším zubačkové trati případně dokonce lanovky, ale Ghega byl přesvědčen, že může průsmyk v Semmeringu překonat klasickou železniční tratí. Už r. 1848 přišel s návrhem použít lokomotivy pouze zvláště upravené proto toto stoupání, ale i když jako zaměstnanec ministerstva nepostrádal vliv, své odpůrce dlouho nemohl přesvědčit. Nakonec z ministerstva odešel především proto, aby mohl dokončit své vrcholné dílo a v praxi ukázat, že jím navržené řešení je schůdné. Na Semmeringu se proti němu stavěla příroda a všechny možné okolnosti, ale neuvěřitelné mistrovské dílo bylo přece jen roku 1854 zdárně dokončeno. V následujících letech vybudoval Ghega ještě úsek železnice mezi Lublaní a Terstem. Když pak rakouská vláda státní železnice rozprodala soukromým společnostem, pomáhal Ghega vytyčovat železniční tratě v Uhrách a byl stálým spolupracovníkem ministerstva železnic vlastně až do své smrti.
Budete-li někdy vlakem překračovat Semmering, povšimněte si Ghegova pomníku, který dal vystavět Spolek rakouských inženýrů a architektů. Daleko významnějším památníkem však zůstává sama neuvěřitelná trať připomínající někdy římské akvadukty. Hezký den!