Ecce Homo - Stephen Decatur

Ikonka Ecce HomoFoto: Věra Strnadová, Fotobanka stock.xchng

Před sto devadesáti lety zahynul v souboji 41letý komodor amerického válečného námořnictva Stephen Decatur, který se už roku 1804 vyznamenal, tehdy ještě jako námořní poručík, ve válce s muslimskými piráty ve Středomoří. Ale popořádku.

Decatur se narodil 5. ledna 1779 v Marylandu a o jeho mládí v době těsně následující americké válce za nezávislost toho mnoho nevíme. Jeho otcem byl námořní kapitán Stephen Decatur Senior, původem z Rhode Islandu. Stephen navštěvoval pensylvánskou Episkopální akademii a pak tamní univerzitu, kde byli jeho spolužáky další pozdější námořní hrdinové Richard Somers a Charles Stewart. Oženil se se Susan Wheelerovou, dcerou starosty virginského Norfolku. V době sňatku však již byl uznávaným hrdinou. 

Svého hrdinského činu se Decatur dopustil jako důstojník eskadry válečných lodí, kterou vypravil americký prezident Thomas Jefferson r. 1803 k severoafrickému pobřeží. Jeffersona rozhořčilo, že berberští piráti, kteří požadovali poplatky od zemí, jejichž plavidla proplouvala jejich vodami, stále bezostyšněji zvyšovali sazby. Reagovali tak na neklidnou dobu napoleonských válek a byli si přitom vědomi, že ve svých základnách v Tripolisu, Tunisu, Alžírsku a Maroku jsou prakticky nepostižitelní. V květnu r. 1801 zašel tripoliský paša dokonce tak daleko, že Spojeným státům vyhlásil válku. Vycházel přitom ze správného předpokladu, že Amerika je daleko a její nevelká válečná flotila bude těžko prosazovat americké zájmy ve Středozemním moři. V tom se však mýlil. Americký prezident došel k závěru, že se Amerika s piráty vypořádá. Eskadra, jíž velel Edward Preble, zablokovala Tripolis, ale tehdy se odehrála ona příhoda, která proslavila poručíka Decatura. Fregata Philadelphia, dobře vyzbrojená válečná loď, byla za bouře zahnána na mělčinu u přístavu, muslimové ji obsadili, opravili a začali drze používat. Proto se za temné noci v únoru 1804 vydal do Tripolisu s několika muži tehdy 25letý poručík Stephen Decatur. Dostal se na palubu Philadelphie a loď zapálil. Byl to patrně nejsmělejší čin celé této války, nebo jej pochválil i admirál Nelson. Američané nakonec z nesmyslné války vycouvali a r. 1805 zaplatili tripoliskému pašovi, který se vzdal všech svých požadavků, 60.000 dolarů. 

Decatur byl následně jako jeden z nejmladších v amerických dějinách povýšen na námořního kapitána. Jako velitel válečné fregaty a později i malé floty bojoval proti Britům u amerických břehů a v Karibiku. V námořní bitvě byl zraněn a spolu s dalšími členy své posádky zajat a internován na Bermudách. Po svém propuštění se už jako komodor vrátil do Středomoří v čele vlastní flotily válečných lodí. Tato tzv. druhá válka proti barbarům v r. 1815 byla zejména v útoku proti alžírské flotile úspěšnější než předchozí. Pirátská hrozba ve Středozemním moři však definitivně skončila až v r. 1830, kdy Francouzi obsadili Alžír. To však již hrdinný komodor Stephen Decatur nežil. 

Po návratu do vlasti v r. 1816 sloužil Decatur ve Washingtonu ve funkci námořního zmocněnce. Tzv. námořní komisariát byl zřízen v r. 1815 a působil do r. 1842, přičemž měl na starosti zejména materiální zajištění americké válečné flotily. V čele komisariátu stál John Rodgers, Decaturův spolubojovník ze Středomoří. Společně byli i soudci v procesu s komodorem Jamesem Barronem, který se spolu se svou lodí vzdal Britům. U soudu byl shledán nedbalým, neboť svoji loď nedostatečně připravil k boji a na pět let zbaven velení. Po návratu do služby vyzval Decatura na souboj na pistole. Souboj se konal na oblíbeném místě těsně za hranicí okrsku Columbia, tedy už v Marylandu. Barron byl těžce postřelen do nohy, Decatur na následky zranění břicha zemřel. Nedostali jej piráti ani jiní nepřátelé, ale kolega. Dějiny umějí být nejen ironické, ale i odporně arogantní. Hezký den!