Ecce Homo
Maria Montessoriová
140 let dnes uplynulo od narození všestranné italské pedagožky, filozofky a vědkyně Marie Montessori, která se proslavila především svými novými pedagogickými metodami. Maria Montessori byla první ženou v Itálii, která absolvovala studium medicíny, věnovala se výchově mentálně postižených dětí a r. 1907 otevřela první dětský domov pro děti z chudých rodin. Přitom se snažila, aby její způsob výchovy vycházel z potřeb malého dítěte a zajišťoval jeho svobodný a spontánní rozvoj.
Maria Montessori byla věřící katolička a pocházela z bohaté a vlivné rodiny. Od školních let se zajímala o přírodní vědy a proti přání otce si vybrala technicky zaměřenou střední školu. Po maturitě se přihlásila na lékařskou fakultu, neboť již od r. 1875 mohly v Itálii studovat medicínu i ženy. Platilo to však jen teoreticky, univerzita v Římě její žádost o studium nejprve zamítla, a tak se Maria věnovala nejprve studiu přírodních věd a teprve poté byla zapsána na řádná studia lékařství. V r. 1896 byla promována jako vůbec první žena v Itálii doktorkou medicíny. Už jako studentka posledního ročníku začala pracovat jako asistentka na Univerzitní psychiatrické klinice v Římě, kde se postupně zaměřila na výchovu mentálně postižených dětí a specializovala se na studium dětských nervových nemocí. Zajímala se o postavení duševně zaostalých dětí, které přežívaly v neuvěřitelně špatných podmínkách. Přitom narazila na zapomenuté práce francouzských lékařů badatelů Itarda a Séguina, které přeložila do italštiny a jimiž se inspirovala.
V letech 1898-1900 pracovala jako vedoucí školy pro vzdělávání léčebných pedagogů (Scuola magistrale ortofrenica) a zároveň prováděla praxi dětské lékařky v Římě. Od r. 1904 vedla katedru antropologie na univerzitě v Římě. Počátkem r. 1907 otevřela v římské čtvrti San Lorenzo Casa dei Bambini (Dům dětí) určený pro psychicky normální děti předškolního věku ze sociálně slabých rodin. Tady začala používat a zdokonalovat materiál k nácviku čtení, psaní a počítání, vytvořený původně pro děti mentálně retardované. Kromě výuky zaměstnávala děti též praktickými činnostmi, jako je utírání prachu a zametání. R. 1908 Maria Montessori náhle a pro některé i nečekaně opustila všechna prestižní místa, tedy psychiatrickou kliniku, katedru hygieny i katedru antropologie na římské univerzitě. Ukončila též práci aktivní lékařky a na čtyřicet let se výhradně oddala pedagogice, přednáškové a spisovatelské činnosti na toto téma. V Římě založila asociaci pro šíření svých pedagogických metod, které byly nazvány Opera Montessori. Už v r. 1909 vyšla její první a zásadní publikace obsahující výsledky pozorování života dětí - Metoda vědecké pedagogiky užitá ve výchově v dětských domovech. Kniha byla přeložena do více než dvaceti jazyků a práci Marie Montessori ocenil dokonce i Sigmund Freud.
Práce Marie Montessori není založena jen na teorii. Její autorka po celý život nepřestala studovat a všímala si, jak se děti učí mezi sebou. Výchovu chápala jako svobodnou realizaci dítěte, které má možnost rozvíjet své tvořivé síly. Hodnocení se obejde bez známek, výuka, dá-li se tak nazvat, nevyžaduje zvonění, zasedací pořádek ani tresty. Učitel se k dítěti chová s respektem a staví se k němu, jako by jednal s dospělým člověkem. Nemá právo s žákem manipulovat a zaměřovat se na jeho špatné vlastnosti. Zasahuje hlavně, když se dítě nudí, nedokáže si vybrat činnost nebo jsou-li porušována pravidla. Postupně se tak v dítěti utváří pocit vlastní zodpovědnosti.
V období fašismu byly školy Marie Montessori v Itálii zavřeny, v Německu a Rakousku pálili její knihy. Od r. 1939 pobývala Maria Montessori v Indii a do Evropy se vrátila až v r. 1949. Od té doby žila v Holandsku, kde v Noordwijk-an-Zee 6. května 1952 zemřela. Hezký den!