Ecce Homo - Bedřich Josef, kníže Schwarzenberg

Na počátku životní dráhy Bedřicha Josefa stál jeho otec, Josef, kníže Schwarzenberg, který žil v nelehké době revolučních a posléze napoleonských válek, ale dokázal ještě zvelebovat svoje hospodaření v jižních Čechách. Z jeho manželství s Paulínou, rozenou z Arenbergu, kromě dalších dětí vzešli tři slavní synové. Prvorozený Jan Adolf II. jako zvláštní vyslanec navštívil mimo jiné korunovace krále Karla X. ve Francii i královny Viktorie v Anglii. Jeho bratr Felix působil jako rakouský vojenský přidělenec a diplomat v Petrohradě, Paříži a Berlíně a po revolučních událostech r. 1848 se stal rakouským ministerským předsedou. Nejmladší Bedřich byl už od svých 26 letech s papežským svolením solnohradským arcibiskupem a v r.1842 byl povýšen na kardinála. Takovou kariéru mohl dělat jen příslušník vysoké aristokracie. Proto si jej také bratr Felix v r. 1849 vybral, aby spolu postavili základy jednoty církve a státu nebo chcete-li obrazně trůnu a oltáře. Církev byl integrována do státního organismu jako nástroj školské, ideové a kulturní politiky. Měla se stát a skutečně se i stala nositelkou některých kompetencí státu, což popudilo i řadu církevních činitelů na nižších místech. Spolu s pastýřskými listy proti atheismu, racionalismu, darwinismu, demokratismu, republikanismu i socialismu vyvolával totiž biskupský absolutismus dojem, že církev se míní zakonzervovat v podobě, na niž nebude dovoleno sahat. Vyhlášení papežské neomylnosti o 20 let později to jen potvrdilo.

Logo|foto:Český rozhlas

Sám nově nastolený arcipastýř pražský v tom byl celkem nevinně. Narodil se roku 1809 jako nejmladší z devíti dětí knížete Josefa a ve velmi mladém věku studoval filosofii, jeden rok práva ve Vídni a teologii 3 roky v Salcburku a pak ještě rok ve Vídni. Byl spíše diplomatem, v r. 1862 právě v jeho římském obydlí podepsala dvacítka kardinálů a 244 biskupů prohlášení oddanosti papeži a římský senát jej za to jmenoval římským šlechticem a patricijem. Pohlcení papežského státu vznikající mladou Itálií to sice nezabránilo, ale Schwarzenberg bude mít vždy přístup do papežských komnat. Z toho titulu si troufal v průběhu 1. vatikánského koncilu žádat, aby neproběhlo veřejné prohlášení o neomylnosti papežské a o nanebevzetí Panny Marie, neboť to považoval za časově nevhodné. Musel se však nakonec podřídit většině.

Na domácím politickém poli se kardinál Schwarzenberg řídil programem české konzervativní šlechty. Proto nikdy nechyběl při oslavách slavných českých výročí, pokud se ovšem týkala české katolické minulosti. Jan Sarkander a Anežka Česká si podle něj zasloužili úctu, nikoliv však Jan Hus, proti umístění jehož desky na budovu Národního muzea byl se vším všudy. Naši pozornost si však zaslouží fakt, že kardinál Schwarzenberg se zasadil o zahájení činnosti Jednoty pro dostavění chrámu sv. Víta v r. 1859 a co více, zajistil pro ni i potřebné finance. Hezký den!