Ecce Homo - Charles Dickens, anglický prozaik

Charles Dickens kolem roku 1860Foto:  Heritage Auction Gallery, Wikimedia Commons

Před dvěma stoletími se narodil Charles John Huffam Dickens, anglický prozaik, jeden z nejznámějších anglosaských autorů vůbec.

Podle založení čtenáře někomu splývá s veselými postavami z Pickwickova klubu, pro někoho je spíše z rodu malé Dorritky nebo Davida Copperfielda. Ti druzí jsou patrně pravdě blíže, neboť těžký osud v dětství předurčil spisovatelovo zaměření na osudy ubohých a ponížených. 

Charles Dickens se narodil v Landportu, což je dnes součást významného přístavu Portsmouth, kde jeho otec pracoval jako státní zaměstnanec v námořním úřadu. Rodina se několikrát stěhovala, na čas i do Londýna, ale mladému Charlesovi nebylo ještě ani deset, když po rekonstrukci úřadu přišel jeho otec o práci. Tři roky nato se ocitl ve vězení pro dlužníky a tato zkušenost malého chlapce do smrti poznamenala. Musel totiž odejít pracovat do továrny na výrobu krému a otce vídal jen při občasných návštěvách ve vězení, kam za ním chodil každou neděli 12 kilometrů pěšky. 

Od 15 let písařem 

Otce sice zanedlouho propustili, ale rodina z bídy již nevybředla. Mladý Charles proto nezískal ucelené vzdělání a učil se sám četbou a později i návštěvami v Britském muzeu. V 15 letech se stal písařem v kanceláři právního zástupce a naučil se těsnopis. Ve 22 letech se stal díky této kvalifikaci parlamentním zpravodajem listu Morning Chronicle a tak mohla začít jeho dráha spisovatele. 

Již dříve psal pro další časopisy krátké črty a povídky, převážně humoristické. Vydal je později souborně a v roce 1836 dostal nabídku, aby na pokračování publikoval Kroniku Pickwickova klubu. O jednotlivé sešity byl obrovský zájem a výsledkem byla nejen čtenářská obliba, ale i finanční zajištění. Charles Dickens se stal úspěšným mladým mužem a po několika milostných aférách se konečně oženil, a to s dcerou svého přítele a nakladatele, Catherine Hogarthovou a měl s ní deset dětí. 

Nijak to ovšem nezabránilo jeho dalším milostným avantýrám a po 18 letech manželství i jeho odchodu od početné rodiny za herečkou Ellen Ternanovou. Mezitím však spisovatel usilovně tvořil. Jeho následující rozsáhlé romány není nutno představovat. Jejich témata jsou již pochmurnější než v případě Pickwickova klubu, ale své čtenáře si vždy našly. Autor uměl vypracovat dějovou linii, jeho díla se vyznačovala bohatostí scén a poněkud sentimentálním soucitem s těmi, kdo se jako on nedokázali vypracovat k majetku a postavení. Na něm ostatně autor pracoval po celý život. 

Jeho překvapivou novinkou byla ochota vystupovat na divadle a předčítat tu svoje díla. Dá se říci, že Charles Dickens je jedním z průkopníků veřejných čtení. Když zjistil, že tato praxe může být i výnosná, věnoval se od roku 1858 pravidelnému předčítání. Velký úspěch (a to i finanční) měly jeho vánoční příběhy, které připravoval pro každý rok nové. Když se mu zdálo, že časopisy jej nedoceňují, založil si svůj vlastní a dokázal jej v případě nutnosti i sám naplnit. Hodně cestoval, ale nikdy neopomenul vydat svoje zápisky z cest. Platí to zejména o jeho dvou dlouhých turné po Spojených státech. 

Velké pracovní vypětí nakonec spisovatele předčasně dostalo do hrobu. V roce 1865 měl již značné zdravotní problémy a lékaři mu zakazovali příliš velké vypětí. Dickens si vzal z výstrahy poučení a opustil rodinu, aby si poslední roky užil. Již rok před smrtí musel omezit svoje přednášky na venkově a soustředit se jen na větší města, neboť jej postihl atak mozkové mrtvice. Ještě den před smrtí měl velké čtení v Londýně a po celodenní námaze jej postihl další záchvat. I žít, ale i pracovat se musí umět. Hezký den!