Ecce Homo - Josef Florian, vydavatel Dobrého díla

Josef Florian na obálce knihy J. Bendářové: Josef Florian a jeho francouzští autořiFoto: Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK)

Před 60 lety zemřel Josef Florian, katolický organizátor literárního života a staroříšský buřič – vydavatel Dobrého díla.

Josef Florian se narodil ve Staré Říši u Telče v rodině venkovského tesaře. Psal se tehdy počátek roku 1873 a dualizované Rakousko žilo v celkovém poklidu. Otcovo řemeslo převzal starší bratr Jan, který mladšího Josefa, jenž byl dán na studia, celý život podporoval. Josef ukončil reálné gymnázium v nedaleké Telči, pak studoval na technice a nakonec na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. 

Skončil studia uznán způsobilým sám vyučovat matematice a přírodním vědám vůbec, ale jeho pedagogické působení nebylo dlouhé. Odešel do Náchoda, kam byl přidělen na reálku a na konci školního roku 1899/1900 již školu opouštěl. Odcházel přitom s nálepkou nenapravitelného rebela, který neváhal fyzicky inzultovat svého ředitele. Tato neslýchanost měla dvojí následek. Jednak byly Florianovi uzavřeny všechny školy, jednak by na žádnou z nich dobrovolně znovu nenastoupil, neboť k nim získal takový odpor, že svých jedenáct dětí zásadně odmítal svěřit do jejich péče. 

A tak se musel Jan Florian poohlédnout po jiné práci, která by jej nejen uživila, ale současně i skutečně bavila. V prosinci 1900 si vyřídil policejní povolení a stal se nakladatelem. Inspirovala jej k tomu slova katolického spisovatele Léona Bloye: „Do ráje se nevstupuje ani včera, ani zítra, nýbrž dnes…“ Florian získal inspiraci i prvního autora, jehož dílo mínil v českém překladu předložit veřejnosti. Nebyl v tomto směru zcela bez zkušeností, neboť se již na studiích dostal do styku s literárním okruhem Katolické moderny a sám se také pokoušel psát verše. Jeho jediná zachovalá báseň o osmi stranách dokazuje, že nebyl bez talentu. Jak sám říká „po dlouhém kolísání, tápání, matlání a ležení po všelijakých hnojištích“ vrátil se domů do Staré Říše, z níž brzy vytvořil významné kulturní centrum. 

Florian se ve svém vydavatelství pokoušel v několika edicích postihnout momentální stav lidského vědění v nejrůznějších oborech. Kromě 150ti svazkové edice Dobrého díla vydával v letech 1903–41 čtyři ediční řady sborníků – Studium, Nova et Vetera, Kurs a Archy. Kromě úplného vydání již zmíněného Leona Bloye, jehož dílo sám překládal, uvedl na trh řadu spisovatelů, o nichž se domníval, že mají čtenářům co říci. Přitom měl slabost pro moderní umělce, ať literáty nebo výtvarníky a projevoval při jejich výběru velmi přesný odhad. Tak vydal jako vůbec první nakladatel česky Kafku, totiž jeho Proměnu, jako první popularizoval Einsteinovy myšlenky, ještě dříve než ve Francii objevil Georgese Rouaulta, klasika moderní malby, jemuž vydal album, které do tisku připravil Josef Čapek. 

Přitom jeho podnik fungoval spíše jako manufaktura, kde děti pod dozorem jeho sestry Antonie tiskly archy na ručním lisu, ručně kolorovaly linoryty, vázaly knihy a poté je i expedovaly. Florian původně nemínil svoji produkci ani prodávat a doufal, že dary nejchudším se vrátí v podobě příspěvků od těch bohatších, ale tuto příliš utopickou myšlenku musel opustit. 

I tak jeho nakladatelská činnost vytvořila podmínky pro vznik obrovsky silné generace katolické inteligence, která se pak vepsala do tváře naší kultury nejen v klidnějších dobách první republiky, ale v daleko obtížnější době protektorátu a zejména v letech padesátých. Bez Florianova příspěvku, který sám považoval za bezvýznamný, by těžko překonala utrpení komunistických věznic a lágrů. O to více bolí, že Florianova staroříšská knihovna, která přežila vládu nacismu i komunismu, přestala vzhledem k jejímu nedávnému hokynářskému rozprodeji fyzicky existovat. Je to chybou státní kulturní politiky, kde se ministři zajímají o kdejaký kvartýr na Floridě, ale osud Florianova staroříšského domu jim byl (a to doslova) ukraden. Hezký den!