Ecce Homo - Jules Verne

24. březen 2005
Ecce homo

Před sto lety zemřel v Amiensu Jules Verne, spisovatel, který měl ve své knihovně velký globus, který postupně vybarvoval červenými čárami, znamenající cesty jeho hrdinů. Když slyšíme jeho jméno, hned se nám vybaví kapitán Nemo a jeho fantastický svět. Ve své době Verne předpověděl snad všechno, co o sto let později lidé vymysleli. Přesto se za svého života nedostal do proslavené Francouzské akademie. V r. 1872 akademici sice udělili jeho dílu výroční cenu, ale "nějakého pisálka pro děti" mezi sebe, "nesmrtelné", nepustili. A přesto se, možná jim natruc, nesmrtelným stal a ještě dnes je jedním z nejslavnějších Francouzů.

Jules Gabriel Verne se narodil 8.února 1928 v bretaňském Nantes, postavou byl spíše podsaditý, modrooký blondýn, prostě typický Bretoněc, proto také v několika jeho románech pocházejí z Bretaně ušlechtilí a krásní lidé nějak spojení s mořem. Sám Verne byl mořem okouzlen a spojil s ním svůj osud více, než je obecně známo. Do literatury vstoupil Verne jako básník, ve 14 letech napsal ódu na matku, později opěvoval svoji sestřenici, do níž se zamiloval. Když se vdala, přešel plynule na její mladší sestru, ale nebyl vyslyšen. V Dumasově divadle uvedl Jules Verne svoje první drama nazvané Zlomená stébla. Už v dalším dramatu nazvaném příznačně V ědci, skloubil autor literární prvky s naučnými. Pak byl ještě spoluautorem několika operet, psal hromadně povídky do časopisů, což jej slušně živilo a odmítal sňatek. V r. 1862 nastal v životě Julesa Verna zlomový okamžik. Tehdy totiž dopsal a nakladateli odevzdal svůj první dobrodružný román Pět neděl v balóně. Nakladatelem byl Pierre Jules Hetzel, který hned na počátku dráhy odhadl Verna jako slepičku se zlatými vejci a podepsal s ním oboustranně výhodnou smlouvu. Verne měl solidní příjem a klid pro práci a nakladatel svůj příděl dvou až tří románů za rok. Tak se zrodila edice Podivuhodné cesty, což je seriál 56 románů, které se odehrávaly ve všech zemích světa a přiblížily čt enáři nové objevy vědy a techniky.

Logo

Podíváme-li se na jeho romány blíž zjistíme, že čyři romány popisují cestu kolem světa, v patnácti knihách popisuje cesty po Evropě, v osmi po Severní Americe, v osmi v Africe, v pěti v Asii, ve čtyřech knihách cestuje Verne po Jižní Americe tak i po Arktidě, ve třech po Austrálii a Oceánii a jeden román věnoval autor Antarktidě. Kromě toho se děj sedmi románů odehrává výhradně na mořích a oceánech. Ale i sám Verne byl velký a neúnavný cestovatel. R. 1865 si splnil velký sen a pořídil si domek na pobřeží nedaleko ústí řeky Sommy. V sousední vsi pak koupil barkasu, kterou pokřtil na Sait-Michel. Podle jeho nákresů ji přestavěli na jachtu s jednou velkou kajutou, která se stala jeho pracovnou. Od té chvíle se Verne často, dlouho a rád zdržoval na své lodi, kde neúnavně pracoval, bezpečně vzdálen od své marnivé manželky a rušného společenského života, který nesnášel. Miloval především svou práci, ta byla pro něho posedlostí i jediným smyslem života. V lodní pracovně jí bylo všechno přizpůsobeno. Stůl, židle i kalamáře byly upevněny a zajištěny pro případ kolébání lodě. Mohl zde v poklidu chodit spát v devět večer, jak bylo jeho skalním zvykem a stávat před pátou ranní, od kdy pracoval celé odpoledne.

Aby mohl na lodi kdykoliv vyplout, najal si Verne dva námořníky, veterány válečného loďstva. Verne nebyl jenom "pisálek", ale pracoval i fyzicky. Byl proto opálený, šlachovitý a velmi jej těšilo, když ho v námořních hospodách brali námořníci jako sobě rovného. Ostatně na jeho počest je dnes nazván prestižní non-stop závod jachet kolem světa Jules Verne Trophy. Možná to byl osud, že jeho poslední román je věnován oceánu a jmenuje se Vpád z moře. Hezký den!

Spustit audio