Ecce Homo - Lou Andreas-Salomé, rusko-německá spisovatelka a psycholožka

Lou Andreas-SaloméFoto: Atelier Elvira, München, scan Anton, volné dílo

Před 75 lety zemřela v Göttingen poněkud extravagantní Lou Andreas-Salomé, rusko-německá spisovatelka a psycholožka, osudová žena v životě mnohých velikánů evropské kultury přelomu 19. a 20. století.

Lou Andreas-Salomé se narodila v Petrohradě 12. února 1861 jako dcera ruského generála Gustava von Salomé, jehož rodina přesídlila v roce 1810 do Petrohradu z Pobaltí. Předkové pana generála byli hugenoti z Avignonu, kteří pak dlouho žili v německém prostředí. Sám generál se vyznamenal při útoku na Varšavu v roce 1831, byl povýšen do šlechtického stavu a vedle toho mu bylo povoleno založit v Pitěru německý protestantský kostel. 

Matka byla o dvacet let mladší než otec, který v okamžiku dceřina narození dosáhl 57 let, a pocházela z rodiny cukrovarnických podnikatelů von Wilmů z Pobaltí. Lou měla pět starších bratrů, z nichž dva zemřeli v dětství. Studovala nejprve soukromě v Rusku a v roce 1880 se vydala do západní Evropy. Studia započala v Curychu ne zrovna skromně, zapsala si totiž nejen filosofii, ale také dějiny umění a teologii. 

Během pobytu v Evropě Lou von Salomé hodně cestovala. První cesta ji zavedla do Itálie, kde se v Římě seznámila se spisovatelem Paulem Rée, který ji v létě 1882 představil poněkud výstřednímu německému filozofovi. Friedrich Nietzsche byl ářčáářLou okouzlen, považoval ji za svou žačku a ona, jím inspirovaná, začala psát prózu, dramata a eseje. 

Nietzsche se do 19tileté dívky zamiloval a prostřednictvím společného přítele Rée ji požádal o ruku. Salomé jej odmítla, ale nemyslela to zle. Jako odpůrkyně manželského stavu to v následujících letech udělá ještě několika mužům. V tomto případě ale narazila na nenávist Nietzscheho sestry Elisabeth, jejíž intriky je v zimě 1882/3 definitivně rozdělily. Nietzsche pak musel odolávat myšlenkám na sebevraždu, z nichž se léčil psaním prvních kapitol svého díla ářčáářAlso sprach Zarathustra.

Odpůrkyně manželství 

Podobně dopadl Rainer Maria Rilke, s nímž se o patnáct roků starší ářčáářLou Salomé seznámila roku 1897, když mu bylo něco přes dvacet. Odmítla sice jeho nabídky k sňatku, ale seznámila jej s ruskou kulturou a dělala mu průvodkyni při jeho cestě do Ruska. I posléze s ním udržovala blízké přátelství, podobně jako i s jinými muži. 

Lou, vytrvalá odpůrkyně manželského stavu, se nakonec provdala za německého lingvistu Carla Friedricha Andrease, který jí nabídku ke sňatku předložil, aniž by jej vůbec předtím znala. O 15 let starší Andreas se podílel na německých vykopávkách v Persii, odkud se vrátil v roce 1882. O čtyři roky později požádal Lou o ruku a žádost podpořil tím, že se pro případ odmítnutí bodl nožem do břicha. Lou zavolala lékaře, který mu patrně zachránil život a o půl roku později si jej vzala. Oddával je její vůbec první milenec, ještě z Petrohradu známý Hendrik Gillot, protestantský farář holandského původu. 

I když manželství s Andreasem trvalo až do jeho smrti v roce 1930, ářčáářLou vedle toho žila vlastním nezávislým životem, kterým prošla ještě celá řada mužů. V Berlíně, kde manželé žili, se stýkala s předními evropskými kulturními osobnostmi, jako byli Gerhard Hauptmann, August Strindberg či Arthur Schnitzler. 

Od roku 1911 se sblížila se Sigmundem Freudem, u nějž studovala psychoanalýzu a v Göttingen, kde manžel získal profesuru, si otevřela vlastní úspěšnou psychoanalytickou praxi, jež trvala přes dvacet let. Kromě vědecké práce a společenského života se věnovala i literární činnosti, napsala patnáct románů a řadu literárně-vědeckých či psychologických prací, např. studii o ženských postavách v Ibsenových dramatech nebo o pohlavní lásce Die Erotik. Prakticky o všech svých známých nám zanechala podrobnější písemnou zprávu. Někdo je sám sobě psychologem. Hezký den!