Ecce Homo - masakr u Malagy

Španělsko - kolážFoto: Ondřej Jánoška

Španělská občanská válka v letech 1936 až 1939 patří k nejkrvavějším a také nejnepřehlednějším konfliktům 20. století.

Její výsledky na velmi dlouhou dobu hluboce rozdělily španělskou společnost a přitom světu zůstala z velké části utajena, jak ji v její druhé polovině postupně překryla nejprve celoevropská politická krize a nakonec i II. světová válka. Tak se veřejnost o některý událostech dozvídá až dnes, s více než 70letým zpožděním. K takovým patří i masakr u Malagy, jenž se odehrál před 75 roky. 

V okamžiku výbuchu Francova povstání proti levicové vládě v červenci 1936 kontrolovali povstalci zejména španělské základny v Maroku, Kanárské ostrovy, Baleáry a asi dvacítku významných měst na severu a severozápadě země. Na jihu byl jejich opěrným střediskem přístav v Cádizu. Odtud se pak frankistické oddíly s podporou Italskou a německé legie Condor draly směrem na sever, aby se spojily s hlavními povstaleckými silami a na východ. 

Přitom postup severnějšího uskupení měl namířen přes Sevillu, jíž se už v červenci zmocnil generál Gonzalo Queipo y Sierra, a Cordobu a jižně se útok vedl kolem pobřeží na Grenadu, přičemž zmíněná Malaga ležela na cestě dalšího postupu. Hlavním velitelem na této frontě byl jmenován generál de Llano a ten také 17. ledna 1937 zahájil útok na Malagu. 

Jak si povšiml i čs. tisk té doby bez intervence Hitlera a Mussoliniho by generál Queipo de Llano na Malagu nikdy netáhl. Neměl totiž zrovna mnoho vlastních vojáků a většinu jeho sil tvořili žoldáci španělské cizinecké legie a Marokánci. Mussolini však počátkem února vylodil ve Španělsku nových 16 000 vojáků Corpo Truppe Volontarie a také Němci slíbili podporu, a tak se nacionalisté odhodlali opravit si reputaci nabouranou u Madridu útokem na Malagu na jihu. 

Město bránilo na 40 000 andaluských milicionářů a členů anarcho-syndikalistických odborů CNT. Postrádali však jednotné velení a také moderní zbraně. Generál Queipo de Llano, přesídlil i se svým štábem na německou kapesní bitevní loď Graf Spee, která dosud jen vykonávala blokádu pobřeží a vyrazil směrem k Malaze. 

Hlavní útok nacionalistů započal 3. února a brzy se podařil průlom u Rondy. Třicetitisícové republikánské město Ronda bylo téměř vylidněno, komu se nepodařilo prchnout do Malagy, skrýval se v horách, kde údajně vedli Francovi odpůrci guerillu až do roku 1952. 

Velký podíl na průlomu fronty měly tanky oddílu italských černokošiláčů generála Mario Roatty. Italů tady podle dobového tisku působilo údajně na 20 000 a tvořili rozhodující sílu. Dnes můžeme na základě přesnějších údajů jejich počet snížit na polovinu, ale i tak jejich tanky a obrněné vozy tvořily většinu útočné síly. 

Nesmíme přitom zapomenout, že k bitevní lodi Graf Spee se přidaly i španělské křižníky Canarias, Baleares a Velasco a všechny čtyři lodě svorně ostřelovaly republikánské pozice. Když byla 8. února obrana města protržena, soustředila se jejich palba, stejně jako bombardování německých letadel na silnici, vinoucí se kolem pobřeží směrem na Almeríi. Tudy se snažilo uniknout možná až 150 000 uprchlíků před řáděním frankistů a granáty a bomby si mezi nimi vybraly daň nejméně 10 000 mrtvých. 

Po vstupu do města také nikdo nebránil legionářům a Marokáncům, aby se nevrhli na místní civilní obyvatele a spolu s organizovanými popravami komunistů, odborářů a členů milicí bylo ve městě po skončení bojů povražděno nejméně dalších 3500 lidí. K tomu musíme připočítat bojové ztráty, které podle hlášení generála de Llany dosáhly 5000. Své ztráty generál nepočítal, jen Italové přiznali 130 mrtvých a 424 zraněných. Hezký den!