Ecce Homo - pobořen kamenný Juditin most

Pozůstatky jednoho z pilířů Juditina mostu na vltavském dně - dubový rošt z druhé poloviny 12. stoletíFoto: Petr Slezák, Kapr Divers, s.r.o.

Před 670 lety byl ledovými krami pobořen kamenný Juditin most a Praha přišla o Korunu království, jak napsal dobový kronikář kanovník František. Podobným mostem se tehdy v zaalpské Evropě mohly chlubit jen v Drážďanech, Würzburgu a nejnověji v Řezně.

Původně se obyvatelé dostávali přes řeku brodem, který vedl mezi levým břehem rybářskou osadou Klárov a pravým břehem Starého Města směrem k obchodní osadě Ungelt. Tady skalní říční práh vytvářel mělčinu, což by podle legendy mohlo dát i název městu Praha. 

V prostoru brodu se později začaly pohybovat i přívozy, které pravděpodobně od devátého století pomáhaly při překonávání vodního toku. Podle zápisků židovského obchodníka v arabských službách Ibrahima Ibn Jákúba v roce 939 stál v Praze již dřevěný most. Jeho přesnou polohu neznáme, ale odborníci se domnívají, že se nacházel zhruba ve směru mostu Karlova a byl slovanské konstrukce. Z pramenů víme, že po tomto dřevěném mostě bylo neseno tělo svatého Václava a že byl v oné době poničen povodní. Voda tehdy dosahovala výšky 12 loktů nad úroveň jeho vozovky. 

Juditin most byl postaven z iniciativy českého krále Vladislava II. Nápad však z Itálie přinesl údajně pražský biskup Daniel, který tam s králem pobýval na válečném tažení a byl bystrým pozorovatelem tamního způsobu života. Říká se, že záštitu nad stavbou tohoto mostu převzala královna Judita Durynská, po níž byl pak most pojmenován. 

Stavba byla započata po zničení původního dřevěného mostu roku 1157 a prováděli ji členové stavitelské huti z Itálie, kteří určitě měli zkušenosti ze stavby mostů. S budováním se započalo snad kolem roku 1160 a most byl dokončen o dvanáct let později. Podle listu kanovníka pražského kostela Vincentia královně Juditě měl dokonce vyrůst během pouhých tří let. 

Kus dřeva z Juditina mostu, vyzvednutý potápěči ze dna VltavyFoto: Ondřej Šefců

Románský most, jehož vzorem byl zřejmě kamenný most v Řezně z roku 1146, byl dlouhý 514 m a široký necelých sedm. Most byl postaven v měřítku daném délkou římské stopy a měl tzv. římské dělení, což znamená, že oblouky se směrem do centra řeky rozšiřovaly. Vydlážděn byl nepravidelnými pískovcovými dlaždicemi a jeho vozovka se nacházela o 4 až 5 m níže oproti současnému mostu. Most byl vybaven ledolamy a mohutným kamenným roubením. 

Založení mostu se provádělo do jímek z kůlů, z nichž se za pomocí šneků či šlapacích kol vyčerpala voda a na jejichž dno stavitelé uložili jílem napěchované dřevěné rošty. Na ně pak kladli těžké kamenné kvádry mostních pilířů. V řece bylo umístěno celkem dvacet pilířů, dalších pět se nacházelo na přilehlých březích. Oproti původním představám dnes víme, že konce mostu nebyly opevněny. 

Teprve když Václav I. předal roku 1253 správu mostu řádu křižovníků s červenou hvězdou, kteří si na staroměstské straně zbudovali opevněný špitál s kostelem a věží. K potřebným opravám vybírali špitální bratři na mostě clo a získávali i výnosy z majetku darovaného králem.Po povodni roku 1272 se postarali o nutné opravy. 

Osudná povodeň přišla před 670 lety. Nevíme však přesně, v jakém rozsahu byl most zničen. Ze znění historické zprávy nelze přesně vyčíst, jestli byl most z jedné třetiny zničen nebo z jedné třetiny zůstal, ale převládá mínění, že bylo zničeno celkem 18 pilířů. Jan Lucemburský chtěl provést pouze nejnutnější opravy mostu původního, ale jeho syn Karel byl pro radikálnější řešení: přál si postavit most nový. Aby bylo zachováno spojení obou pražských břehů, byl pro dobu stavby Karlova mostu poničený most Juditin vyspraven dřevěnými lávkami a sloužil jako komunikace až do doby dostavby Karlova mostu v roce 1407. Hezký den!