Páteční Siesta vyzvídala, zda ještě doma šijete
Starý šicí strojFoto: Hana Ondryášová
Bývaly doby, kdy si mnohé z žen šily doma modely, které nešly koupit v obchodech. Patřily jste milé dámy k domácím švadlenkám? A máte doma ještě šicí stroj a tvoříte? Na to se v pátek ptala Marcela Vandrová. Téma vyvolalo i velkou odezvu v mailové schránce Siesty.
„Za mých mladých let nebylo možné koupit oblečení, které by se nám líbilo. A ještě navíc jsme měly já i moje sestra váhu pod 50 kg. A tudíž nám nezbylo, než si všechno šít,“ rozepsala se Anna Drozdová z Vyškova, „dokonce než jsem si koupila šicí stroj, jsme šily úzké sukně v rukou. Práce moc nedaly, protože šly mini a my jsme je nosily opravdu krátké. Dnes se sama divím, jak jsem dokázala ušít šaty perfektně vypracované i s bolerkem, bundičky plyšové s podšívkou a pak dlouhé kolové sukně, zvonové kalhoty, no prostě to, co v té době letělo. Také jsem ráda pletla i háčkovala. Snad se k tomu vrátím za rok, to bych měla jít do důchodu.“
„Moje maminka byla nejmladší z pěti sourozenců, narodila se v roce 1923,“ svěřila se posluchačka Jiřina, „v dětství ráda seděla u lavice a předstírala, že šije na šicím stroji, který však doma neměli. Toužila vyučit se švadlenou, ale nebyly prostředky. Proto nastoupila do práce ve Fatře v Napajedlích a tam se dostala k šicímu stroji. Později pracovala v zemědělství, ale šití ji stále bavilo a tak o sobotách a nedělích šila na zakázku. V šatech od ní se vdávala nejedna nevěsta. V důchodu se věnovala vyšívání ubrusů, prostírek a podobně. Já jsem to asi podědila po ní. Když nebyl ve škole nikdo, kdo by učil ručí práce, tak jsem se toho ujala. Pletli jsme, háčkovali, šili na strojích. Práce mě bavila, když měly dívky zájem, ale v dnešní době je jich už málo.“
„Protože jsem absolventka dívčí školy nebo také knedlíkárny, tak šítí nebyl žádný problém,“ napsala posluchačka Jana. „Šila jsem na sebe, kamarády, kalhoty dokonce i tátovi, který je dodnes nosí. Když přišly děti, tak jsem nakoupila zbytky látek a synovi ušila krásné košile, kalhoty s vestičkou, dcerce šatičky - nejkrásnější modré s bílou krajkou, sametové nabírané sukýnky. Ráda na to vzpomínám. Dnes bych šila sukýnky i pro vnučku , ale není to moderní. Teď už jenom zašívám roztrhané modráky a zkracuji dlouhé rifle :-). V 70. letech to bylo super, chodily jsme se sestrou jako manekýnky - dlouhé sukně a plesové šaty, široké kalhoty .... to už se nevrátí.“
„V patnácti letech jsem požádala tetu - švadlenu, aby mi přešila na riflích zip. Teta se podivila, jak to, že to ještě neumím,“ vybavila si další z posluchaček, „to mě tak nadzvedlo, že jsem začala šít všechno. Do roka mi maminka koupila Veritasku. Začala jsem halenkami, přešla na šaty, i plesové, kalhoty a zimní bundy včetně vatelínu a podšívky a to prosím pro celou rodinu. Svého prvního syna jsem kompletně ošila. Koupila jsem si pletací stroj a napletla vánoční dárky i pro rodinu mého muže. Teď pletu mimo jiného i ponožky. Včera jsem ušila pelíšek pro našeho nového člena rodiny - yorkšírskou fenku Lilo.“
Zajímavá témata nabídne Siesta také v dalším týdnu. V pondělí se bude Věra Hotařová ptát, jak snášíte třeskuté mrazy. V úterý bude Josef Veselý zvědavý na to, jestli je někdo z vašich blízkých tak trochu dobrodruh. A ve středu předestře Marcela Vandrová téma změny zaměstnání.
