Život Jiřího Voskovce byl plný paradoxů
Jiří Voskovec byl v dětství kulaťoučký chlapeček a kamarádi mu říkali Tlustej Rus. To přesto, že sám se cítil napůl Francouzem a napůl Moravanem. Autor medailonu Petr Šotnar píše, že i on sám byl v dětství kulaťoučkým chlapečkem a měl rád komedie. Proto si oblíbil Laurela a Hardyho a Voskovce s Werichem. Jenže si ty dvě dvojice tehdy pletl.
A jaká je tedy Voskovcova souvislost s Ruskem? Jeho tatínek Vilém Wachsmann se v roce 1905 vrátil z Ruska, kde předtím řadu let působil jako kapelník carských vojenských hudeb. Po návratu se Wachsmannovi uchýlili do rodinné chalupy v Sázavě – Budech. A 19. června 1905 se jim zde narodilo třetí dítě – syn Jiří. Až po vypuknutí světové války si jeho otec nechal změnit jméno na Václav Voskovec.
Další paradox spočívá podle Petra Šotnara v tom, že k zapamatování, která z obou komických dvojic je česká, mu posloužilo právě jméno Voskovec, připomínající české slovo „vosk“. Ale jak píše: „Paradoxem je, že Jiří Voskovec prožil podstatnou část života v Americe a získal americké občanství. Vlastně se stal Američanem.“
Medailon rekapituluje Voskovcův život i uměleckou tvorbu, která u nás začala být opět široce dostupná až po listopadu 1989.
A co souvisí také s Brnem: „Nejdůležitějším počinem bylo bezpochyby vydání třísvazkové Korespondence Voskovce a Wericha. Je to nejen svědectví o velikém celoživotním přátelství navzdory celosvětovému nepřátelství, ale je to také svědectví o světě rozděleném železnou oponou. Na základě knižního vydání vznikla v roce 2010 v brněnském divadle Reduta v režii Jana Mikuláška inscenace Korespondence V + W. A je to hra velice úspěšná, o čemž svědčí nejen řada ocenění, která získala, ale především to, že je stále vyprodána. I když už se dva roky hraje v Divadle Na zábradlí.“
Jiří Voskovec byl přibližně o půl roku mladší než jeho přítel Jan Werich. A je symbolické, že Voskovcův život se uzavřel půl roku po Werichovu, 1. července 1981.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
