Vyprávění o básníku Janu Skácelovi

26. prosinec 2015

Nabízíme vám k poslechu pořad ze zlatého fondu brněnského rozhlasu. V roce 1992 se u mikrofonu ve studiu na Beethovenově ulici sešli Zdeněk Kožmín a Ludvík Kundera, aby spolu vedli zasvěcený a láskyplný rozhovor o Janu Skácelovi.

Rozhlasové pásmo natočila Alena Blažejovská, která kromě Zdeňka Kožmína a Ludvíka Kundery pozvala tehdy do studia i herce Ladislava Lakomého. Ten přednesl několik básní Jana Skácela. Režie pořadu se ujal Petr Dufek.

Dokud Skácel žil, krásně se vedle něj mlčelo. Poté, co 7. listopadu 1989 zemřel, už to nešlo. A když se nedalo mlčet vedle něj, zkoušeli jsme mluvit o něm a přiblížit se mu prostřednictvím magie lidské řeči. Při natáčení vznikla příjemná atmosféra. Pánové seděli u kulatého stolku bez ubrusu, jako ve správné kavárně. Zdeněk Kožmín pil kávu, Ludvík Kundera čaj a snad úplně zapomněli, že sedí ve studiu za sklem – jako ryby v akváriu, jako mlčenlivé ryby, které se daly do řeči.

„Myslím, že nezačneme skokem do rybníka těžkých problémů, ale spíš anekdotou nebo historkou,“ zahájil debatu Ludvík Kundera. „Jan Skácel byl knihožrout, nosil knihy stále v podpaždí. Druhou ruku měl rezervovanou pro zacházení s cigaretou.“ A Zdeněk Kožmín se přidává: „Jeho přátelé říkali: Honza je kuna na knížku.“

Ludvík Kundera

Probrala se řada témat – od Skácelova studia jazyka a používání slov jako „mitmem“ (v Dávném prosu) po připomenutí, že Skácel nechtěl být folklórní básník. Kožmín vzpomíná: „Toho se strašně děsil, že by ho někdo zařadil do této kategorie.“

Dalšími tématy vzpomínání se staly Skácelovy překlady i to, jak přísný byl na interprety své poezie. Podle Kunderova svědectví, když Skácel nebyl spokojen s přednesem, schválně rušil poznámkami k sousedům nebo spustil kuřácký kašel. „Jednou se dokonce stalo, a to seděl v první řadě, že se otočil zády a strávil pak celou čtvrthodinu otočený zády.“

Skácel jako dítě – i tak ho vnímal Zdeněk Kožmín při společné návštěvě Slovinska, kde laureáti ceny mezinárodního literárního festivalu Vilenica sestupují do jeskyně, aby zde převzali ocenění. Básník už ale na konci života velmi těžko chodil a sestoupit do této slovinské Macochy bylo pro něj příliš náročné. „Je to jako do pátého poschodí?“ ptal se. A Kožmín vzpomíná: „Já jsem mu nemohl říct, Honzo, to je jako do dvacátého. Ale nakonec mě večer vítal: Odpustili mi jeskyni! Poeta doctus, ale i poeta naivity a dětství, to napětí tam je,“ uzavírá Kožmín.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.