Čeští básníci píší víc o máji než o listopadu

„Básní o jednotlivých měsících je mnoho. Ale pokud se nemýlím, tak jsem nikde četl studii nebo esej, který by ty básně dal dohromady,“ uvažuje Jiří Poláček. Jako docent Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity předčítá svým studentům na přednáškách i básně. A když si všiml, že řada básní pojednává o měsících, začal je sbírat.

Na základě této sbírky publikoval nejprve cyklus svých reflexí o měsících v Literárních novinách a z nich potom vznikla publikace Básnický rok. Vydala ji Masarykova univerzita jako první svazek nové edice Reflexe, v níž by měly vycházet populárně či esejisticky pojaté tituly pracovníků brněnské pedagogické fakulty. Autorem výtvarného doprovodu Básnického roku je brněnský malíř, básník a výtvarný pedagog Petr Veselý.

Jiří Poláček|foto: archiv autora

Jiří Poláček procházel sbírky mnoha básníků, básně o měsících našel u sedmdesáti z nich. „Jsou autoři, kteří psali o měsících systematicky, jako známý Karel Toman s básnickou sbírkou Měsíce, nebo naopak málo známý Emanuel z Lešehradu, který má taky básně na každý měsíc,“ vypočítává literární vědec.

Někteří básníci se prý věnovali jaru a podzimu, ale už ne zimě. „Teprve když se to dá dohromady, tak se objeví, jak básníci inklinují k jednotlivým obdobím.“ Vznikly však i básně k různým výročím – k Únoru, Květnu či Listopadu. Poláček se však zaměřil spíše na verše popisující přírodu a její proměny, roční období. „Jsou tam obrazy přírody, ale i stopy osobních problémů a koneckonců i přesahy – třeba u Březiny jsou to víceméně symboly, chce říci něco nadčasového,“ vysvětluje Poláček.

Ne všechny měsíce v roce se dočkaly u básníků stejné obliby. Vyjadřuje to i rozsah Poláčkových kapitol – některé jsou delší a některé kratší. „Máj má dlouhou kapitolu a listopad kratší. Ale není měsíc, který by byl vyloženě opomíjen. Listopad sice není žádný krasavec, jak tam píšu, ale přesto české básníky upoutává docela dost,“ uvažuje autor.

U července upoutávají především vedra a objevují se v souvislosti s ním i motivy žní. Psal o něm nejen Petr Hruška v básnické sbírce Měsíce, kde každým z těchto měsíců je právě červenec. O stejném měsíci psali i Halas, Mikulášek a Skácel. Častá je tematika milostná, například Vítězslav Nezval píše: „V červenci / objali se dva milenci.“

Jiří Poláček s knihou Básnický rok|foto: Alena Blažejovská

Sám Jiří Poláček ale básně o měsících nepíše. Vytvářel koláže z citátů. „Vyřádil jsem se v té práci s citáty,“ směje se.

Kniha byla uvedena formou autorského čtení v cyklu literárních večerů na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. „Ten cyklus už probíhá šestý rok,“ vysvětluje Poláček. „Je velmi populární a přesahuje hranice pedagogické fakulty. Studenti tu současné autory poznávají z očí do očí, mohou s nimi hovořit, koupit si jejich knížku a nechat si ji podepsat. Jsou to velmi příjemné večery.“ Tato autorská čtení bývají hojně navštívena, ačkoliv účast není povinná. Přitom je to vlastně další forma výuky vedle přednášek a seminářů.

I mezi studenty jsou utajení básníci a básnířky. Na prosincovém večeru se proto představí mladí autoři z Masarykovy univerzity, nejen z pedagogické fakulty, ale i z jiných fakult.