Člověk ve světle slova – vyšla kniha o Divadle U stolu

„Dobré divadlo není jen dílem okamžiku, ale hluboce se vrývá do lidské duše a také do naší paměti. Přesto je velice užitečné a cenné, když si naše vzpomínky na divadelní zážitky máme prostřednictvím něčeho možnost připomenout. A tím něčím může být také kniha.“

Těmito slovy uvedl profesor Josef Kovalčuk večer věnovaný publikaci Člověk ve světle slova, která dokumentuje činnost Divadla U stolu od založení na přelomu let 1988–1989 do roku 2016, tedy od první inscenace Průkaz totožnosti po představení Job, jež mělo premiéru až po odevzdání knihy do tisku.

Publikace je součástí projektu Brněnská studiová divadla, v jehož rámci již vznikly (s podporou GAČR) studie o HaDivadle, Divadle Husa na provázku, Ochotnickém kroužku ad. a také o jednotlivých významných inscenacích. Člověk ve světle slova je již čtrnáctou publikací, jak také uvedl řešitel projektu prof. Kovalčuk.

Hlavní autorkou a editorkou knihy je teatroložka a divadelní publicistka Kateřina Slámová Bartošová. Kromě ní přispěly studiemi Margita Havlíčková, Eva Stehlíková, Tereza Sejkorová a Marie Kvapilová. Druhá část knihy – dokumentační – obsahuje tři celé scénáře, a to Průkaz totožnosti (první inscenace, texty vybral Antonín Přidal z díla Josefa Šafaříka), Boží duha (adaptace novely Jaroslava Durycha, dosud nejoceňovanější představení DUS) a Zapomenuté světlo (adaptace novely Jakuba Demla, jedna z nejobtížnějších dramaturgických prací divadla).

Analýzy těchto i dalších představení DUS ukazují, že dramaturgie divadla je divácky náročná a od počátku je pro ni určující téma „základních lidských otázek“. „Sleduje člověka v jeho existenciálním a metafyzickém rozměru“, který čelí „otázkám víry, svědomí, smrti, vyrovnání se se smrtí“, jak to v rozhovoru formulovala Kateřina Slámová Bartošová, která zároveň uvedla, že právě tím je pro ni Divadlo U stolu přitažlivé.

S tím souvisí název knihy: dle Slámové Bartošové „člověk ve světle slova“ je citátem z rozhovoru s Františkem Derflerem a znamená důraz na slovo, text, který je pro tvorbu DUS určující (v kontrastu k jiným divadlům, v nichž převažují vizuální prostředky).

Obálku knihy vytvořil Milivoj Husák, dlouholetý spolupracovník a hlavní scénograf divadla, pro něhož je nejdůležitější inspirací a východiskem tvorby křesťanská spiritualita. Odkazuje k označení DUS jako „šerosvitného divadla“, jehož texty jsou často velice temné, a přesto diváka naplňují nadějí, vírou, že temnotu nakonec prozáří paprsek světla. Divadlo tedy neklade důraz pouze na slovo, ale též na Slovo, jak je patrné mj. z fotografií v knize, jež dokumentují výtvarné řešení inscenací.

Obal publikace Člověk ve světle slova|foto: Archiv Divadla U stolu

Vznik knihy uvítal taky František Derfler, zakladatel divadla, jeho principál, ředitel, hlavní dramaturg i herec. Profesorka Stehlíková citovala na křtu knihy z dopisu, v němž Derfler píše, že je rád, že kniha vznikla právě teď, kdy se chystá ukončit svou činnost, že se „vzpomínky nerozplynou s poslední spuštěnou oponou, kterou navíc v našem divadle ani nepoužíváme“.

Neboť „vše má svou chvíli a každá věc pod nebem má svůj čas“, a tak jednou musí skončit i činnost divadla, jež jeho příznivci přijímali – slovy profesorky Stehlíkové – po mnoho let jako dar. Věřme, že je ta chvíle ještě daleko, byť na ni František Derfler diváky připravuje už nyní, doufejme, že vzniknou další pozoruhodná představení. A pak nám zůstanou vzpomínky – a kniha pro jejich uchování a oživení.