Fejeton: Markéta Sára Valnohová - Chvíle pro nedochvilnost

25. červen 2012

Markéta Sára Valnohová se narodila v Praze v roce 1988. Sotva nasákla pražským přízvukem, přestěhovala se s rodiči na jižní Moravu, kde zapustila kořeny. Nikdy se jí však v Praze nepřestali smát kvůli moravskému přízvuku a naopak.

V Brně absolvovala bakalářské studium oboru Sdružená uměnovědná studia na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. V současné době studuje na JAMU obor Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika.

Přestože si na studium přivydělává prací v čajovně, považuje se spíše za kavárenského povaleče a profesionálního snílka. Mezi její záliby patří sbírání pruhovaných triček a vymýšlení názvů pro všechny existující odstíny zelené.

Občas se to stane každému. Nemusíte být disnumerik, abyste si budík místo na 7:30 nařídili na 8:30, protože když přece říkáte, že musíte vstávat o „půl osmé“, tak tam tu osmičku slyšíte a automaticky nařizujete 8:30. To se potom chodí pozdě. Do školy, do práce, k doktorovi, na schůzku, nebo jenom do nového dne. S takovým hodinovým zpožděním se dá žít. Den prostě přeorganizujete, obětem svého zpoždění se omluvíte a další den začnete znovu, s čistým štítem. Horší jsou drobná zpoždění. Zase to určitě znáte – stojíte v horku nebo mrazu na České pod hodinami a čekáte, zprvu na někoho, po určité prodlevě spíš na smilování, boží soud nebo na Godota. Když už si říkám, jestli jsem si nespletla hodinu nebo den, zapípá mi esemeska: „Čau, asi sis všimla, že nestíhám, budu mít tak deset minut zpoždění.“ V tomto případě je avízovaných „deset minut“ jen zástěrka pro jakýkoliv druh zpoždění, který dozajista přesáhne oněch slibovaných „deset minut“, ale málokdy se dostane pod ně. Několikrát jsem také slyšela o případu, kdy osoba číslo jedna schválně nabrala zpoždění, jelikož věděla, že osoba číslo dva, se kterou se má v čase X sejít, nepřijde určitě včas. A tak se i stalo, a proto se obě osoby za naprosté shody sešly v čase X plus 10, kdy X je vyřčený hlas schůzky a plus 10 znamená o 10 minut později. Čímž se dostáváme k zajímavému časovému paradoxu, jelikož když si potom takové osoby domluví čas schůzky např. na 18:00, je nezmíněnou samozřejmostí, že se sejdou v 18:10. Tento způsob nakládání s časem se mi zdá naprosto nevhodný a nefér vůči člověku neznalému schůzkových časových paradoxů. Zároveň je tento proces nebezpečný i v tom, že časová tolerance nabývá postupně stále větší a větší... no, nejspíš tolerance.

Celý studentský fejeton můžete slyšet v Zelném rynku v sobotu 30. června. Pořad vysíláme od 17 hodin.

Spustit audio