„Koupil jsem si počítač a za týden jsem ho někomu dal zadarmo,“ říká Jindřich Zogata

Jindřich Zogata se narodil v roce 1941. Vyrůstal na národnostně smíšeném území česko-polsko-slovenského pomezí. Jeho otec Pavel Zogata byl gajdoš a vypravěč, strýc Ondřej Zogata řezbář. Lásku k hudbě zdědil i bratr Vladislav Zogata a jeho syn Jiří. V roce 1946 rodina přesídlila do Československa a žila v Jablunkově, Jeseníku nad Odrou, Kuníně a od roku 1950 v Bukovci. V současnosti bydlí se svou ženou Mirkou nedaleko brněnského Výstaviště, léto tráví v horách.

Jindřich Zogata je v důchodu; dá-li se to tak říct. Básníci ale do důchodu neodcházejí. Co se však týče zaměstnání: od roku 1974 byl mistrem Střediska veřejné zeleně při Technické a zahradní správě města Brna a poté správcem parku na hradě Špilberk. V souvislosti s tím lze z množství jeho vydaných knih uvést například básnickou sbírku S koně dolů (vězni špilberští) anebo prózy Veřejná zeleň a Hlídače květin nikdo neuhlídá.

V poslední době dokončuje své vzpomínky s názvem Mimodeníky mimověku – neuzavřené letokruhy. Vypráví v nich také o lidech, s nimiž se v Brně v 70. a 80. letech setkal a přátelil, například o Petru a Janu Skácelových a Oldřichu Mikuláškovi. Na podzim budeme vybrané kapitoly vysílat v magazínu Zelný rynk.

Portrét Jindřicha Zogaty od Petra Skácela|foto: Alena Blažejovská

Knižně vydal nejnověji básnické sbírky Dojení zlatého býka a Zborcené klenby i metaforickou prózu Slaměná hvězda – hlušina notebook. Hlavním hrdinou knihy je Patrik Delong, který se po pokusu o sebevraždu nachází v psychiatrické léčebně. Jeho matku trefil šlak a ochrnula na půl těla, protože syn rozházel na hracích automatech dva milióny, zděděné po otci. Pro Zogatu je však důležitější než tato příběhová linie sama titulní metafora Slaměná hvězda, která se vztahuje k Ostravě a její nešťastné minulosti i současnosti.

V rozhovoru s Alenou Blažejovskou hovoří o tom, že poezie pro něj znamená totéž co lidský dech. Vysvětluje, že když tvoří, překládá všechno ze své mateřštiny – slezského nářečí „po našimu“ – do češtiny, v níž publikuje. Můžete si poslechnout také Zogatovy verše, které v režii Radima Nejedlého čte Vladimír Hauser, a gajdošskou muziku v podání básníkova otce Pavla Zogaty.