Literární výročí: William Shakespeare

Hamlet, Othello, Romeo a Julie, Richard, Macbeth… Všechna tato jména mají dva společné jmenovatele. Za prvé, všechno to jsou názvy dramat, která si dokázala zachovat svou aktuálnost i po mnohá staletí. A za druhé, všechny tyto hry napsal William Shakespeare.

Shakespeare není znám pouze jako autor divadelních her, ale také jako básník. O jeho sonetech už toho bylo napsáno a natočeno mnoho. Toto zpracování si nedává za úkol vysvětlit, co tím a oním sonetem autor myslel. Chce spíš upozornit na jeden často opomíjený fakt. Konkrétně na to, pro koho asi byly tyto básně určeny.

Sonety se skládají ze tří slok o čtyřech verších a jedné závěrečné sloky o dvou verších. Použit je především pětistopý jambický verš. Všech 154 sonetů bylo poprvé vydáno v roce 1609 v Londýně. Údajně jsou určeny dvěma osobám. Tvrdí se, že prvních 126 sonetů je určeno mladému muži. Další sonety 127 – 152 jsou věnovány prý velmi krásné ženě – takzvané temné dámě. Poslední dva sonety jsou alegorické.

Tomu jedinému,
kterému náleží tyto sonety,
panu W. H.
s přáním štěstí veškerého
a věčnosti
jemu přislíbené
naším nesmrtelným básníkem
uctivě
věnuje
ten, kdo odvážně
toto vydání připravil.
T.T.

Právě tímto věnováním jsou uvozeny Shakespearovy sonety. Pod iniciálami T. T. je podepsán Thomas Thorpe, což byl londýnský tiskař, který sonety vydal. Kdo se ale skrývá pod zkratkou W. H., zůstává záhadou.

Existuje nepřeberné množství teorií o tom, kdo W. H. je. Nejpravděpodobnějším kandidátem by mohl být William Herbert – lord z Pembroku – tomu je totiž věnováno první oficiální vydání sonetů. Jedna z teorií také počítala s tím, že věnování nepocházelo od Shakespeara, ale od samotného tiskaře, který chtěl touto cestou poděkovat svému spolupracovníkovi Williamu Hallovi. Uvažovalo se také nad tím, že by to mohl být William sám, tedy William himself, ale toto tvrzení se nesetkalo s velkou odezvou.

S jednou z teorií přišel i Oscar Wilde. Ten z náznaků v Shakespearových sonetech vykonstruoval postavu Willieho Hughese – mladého herce a člena Shakespearovy kočovné divadelní společnosti.

Kdo mohl být oním Shakespearovi blízkým mužem, který neměl ani vznešený původ, ani vznešenou povahu, a přesto se stal předmětem tak vášnivého uctívání, že nad ním můžeme pouze žasnout a téměř se bojíme nahlédnout básníkovi do duše a odhalit tak jeho tajemství? Kdo byl ten člověk, jehož fyzická krása se stala pilířem básníkovy tvorby, zdrojem jeho inspirace, zosobněním jeho snů?

Pokračování příspěvku Ivety Novotné uslyšíte v Zelném rynku v sobotu 26. dubna.