Mužská touha po lovu. Fejeton ke Světovému dni rybářství

Kdo je Silvie Čechová? Sama o sobě říká, že je děvče z Moravy, co vyrůstalo s maminkou na sídlisku ve Veverské Bitýšce a společně s ní si představovalo, že koupí dům a zahradu, což se za pár let splnilo, a od té doby už mu nechybí nic, ale vůbec nic. Má ráda chválu a pochvalu, vískání ve vlasech, hodné děti a sladké bez výčitek, nemá ráda zlé autority (o to víc uznává ty spravedlivé), nespravedlnost, lečo a zmar.

A rybáře má ráda, nebo ne? Bere je s pochopením. Protože jak píše: „Mají to zakódované v hlavách, něco je k tomu stále přitahuje. Lov. Dříve s oštěpy, luky a šípy naháněli muži stáda buvolů a mamuty, vymýšleli pasti a vyráběli stále účinnější zbraně, byla to nutnost zajištění potravy, ale i vášeň. Dnes už nutnost odpadla a zůstala jen vášeň.“

Silvie Čechová|foto: archiv autorky

Zatímco ženy podle ní „loví“ v obchodních domech, muži rádi stráví pohodový den u vody s pivem. U rybaření, které je o něco méně akční než někdejší lov.

Muži si podle ní rybaření užívají i proto, že tam s nimi ženy nejsou. Ale to platí i naopak: ani ženy nestojí při radovánkách v supermarketech o mužskou praktičnost a šetřivého ducha.

Autorka uvažuje: „Co ale může být tak zajímavého a dobrodružného na hodinách strávených civěním na návnadu pohupující se po vlnkách vody?“ Sama nikdy rybařit nebyla, a tak si vše pokusila představit ve své fantazii:

„Ráno, ještě za úsvitu, vydává se muž pro zbraně. Pečlivě zkontroluje prut i vlasec, následně hází do krosny. Přidává svačinu, kterou mu připravila manželka a z lednice vytahuje orosené pivo. Na kuchyňské lince sebere prázdnou a vymytou krabičku od Ramy a na čerstvě zrytém záhonku zahajuje svůj první dnešní lov. Po půl hodině je dno krabičky pokryté kroutícími se žížalami a muž mění strategii. Vrací se do kuchyně a hledá ingredience. Za chvíli už má skoro všechno, chleba, med, mléko, mouka, jen jedna chybí. Skořice, kde to zatracené koření může být? No nic, jde se budit manželka. "Ty vaříš?" ptá se rozespale. "Nechtěls jít na ryby?" Potěšená manželovou aktivitou prozradí, kde skořici skrývá, a znovu usne.

On zalije chleba mlékem, promačká, přidá ostatní součásti a těstíčko na ryby je na světe. Balí do papíru a vítězoslavně opouští dům. Když se pak žena probudí, celá natěšená na připravenou snídani, vidí v kuchyni spoušť. Ťápoty od bláta, drobky z chleba, rozsypaná skořice a kapky medu. Ideální začátek dne. Mezitím muž spokojeně nahazuje udici, usedá do rozkládací stoličky, otevírá pivo a snídá svačinu, kterou mu už předchozího dne připravila manželka. Ideální začátek dne.

Většina z nás si dá rybu jenom na Vánoce, kdy kapr v trojobalu zdobí většinu štědrovečerních tabulí. Bez ohledu na to, jak zapálenými rybáři čeští muži jsou. Podle Silvie Čechové totiž pro ně není důležitý úlovek, ale samotný lov.