O tom, jak (ne)slavíme svátky a jakými (ne)jsme vlastenci

27. květen 2015

Další z fejetonů, které napsali a čtou studenti 1. ročníku Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na Divadelní fakultě JAMU. Dozvíte se, co si myslí o sobě, rodičích a celé společnosti včetně prezidenta Miloše Zemana.

Autorem fejetonu je Jan Dvořák z Ostravy. Student uvažuje, že „skutečné vlastenectví někteří z nás stále ještě vídají u svých prarodičů, kteří mají ve výkladní skříni fotku Tomáše Garrigua Masaryka a zasněně hovoří o českých vědeckých úspěších nebo knihách. Každý týden se vydávají do místního Národního divadla, a pokud jsou z Prahy, tak pravidelně podnikají cestu na Slavín, kde pokládají květy k hrobům Karla Čapka, Antonína Dvořáka a dalších velikánů.“

„Tento druh vlastenectví je však jako tygr ussurijský – vymírá a jeho úplná záchrana a vymazání ze seznamu ohrožených druhů je takřka nemožné. Na toto pravé vlastenectví padá prach a do popředí se dostává to povrchní, alkoholické, často vulgární. Jak jinak pojmenovat projevy fotbalových fanoušků nebo ubohé manifestace neonacistických stran?“

Jan Dvořák popisuje, jak se na začátku května vypravil o víkendu do Prahy – právě v době, kdy u nás začalo mistrovství světa v hokeji a na autech českých řidičů se začaly objevovat vlaječky.

Sám se však zašel podívat ke kostelu svatých Cyrila a Metoděje kousek od Tančícího domu, kde se za války v kryptě ukrývali Josef Gabčík, Jan Kubiš a další parašutisté a kde také hrdinsky zahynuli.

Pieta u památníku v Resslově ulici připomněla hrdinství Jana Kubiše, Jozefa Gabčíka a dalších pěti mladých vojáků

„Při pohledu na pomník, který je umístěn pod oknem do krypty (vedle něhož stále vidíme díry po německých kulkách), mi naskočila husí kůže. Četl jsem jména padlých, jejich data narození i úmrtí a po celém těle jsem cítil zvláštní chvění, které nešlo nijak ovládat. Tak moc jsem byl zasažen silou okamžiku.“

„Když jsem si pak dával pivo v hospodě naproti, která se tematicky jmenuje U parašutistů, a zkoumal stěny poseté fotografiemi z výcvikových kempů, kterými prošli i Gabčík s Kubišem, má představivost běžela na plné obrátky a já viděl, jak se před kostelem odehrává to strašné drama, kdy je celý obklíčen sedmi sty vojáky SS, kteří se nebohé parašutisty snaží nejprve vytopit a pak zavelí k útoku.“

Když se však později do muzea vypravil, byl překvapen, že současně s ním je navštívily pouze tři Španělky. V období, kdy si připomínáme 70. výročí konce druhé světové války, se o historické dokumenty věnované hrdinům nikdo nezajímal. Autor fejetonu si klade otázku, čím je to způsobeno a co by mohlo vést k nápravě.

Spustit audio