Spisovatelka Sylvie Richterová obrazům naslouchá, zkuste to také

28. duben 2017

Tomáš Sedláček pozval k mikrofonu spisovatelku Sylvii Richterovou – nejen kvůli rozhovoru, ale i proto, aby natočil autorskou recitaci jejích rukopisných básní o obrazech. Zveme vás k poslechu.

Italskou profesorku bohemistiky a brněnskou rodačku Sylvii Richterou (nar. 1945) známe jako básnířku, prozaičku a ceněnou esejistku. Není trojjedinou bytostí, ale všechny její prózy, eseje i básně jsou jedním proudem jedné a téže zvědavosti: můžeme ji ve shodě s názvem jedné básnické sbírky nazvat hledáním neviditelných jistot.

Tentokrát se za nimi vydala do světa výtvarných děl. Inspirací se jí staly obrazy malířů – od raně renesančního Giotta až ke streetartovému Banksymu. Z českých umělců ji zatím zaujali především soudobí modernisté.

Tomáš Sedláček pozval autorku do brněnského studia Českého rozhlasu, aby se jí zeptal na to, jaká potřeba ji vede k vyjádření výtvarného díla básní. Sylvie Richterová se mu svěřila, že pracovní název její připravované sbírky je Slyšet obrazy.

„Vždycky jsem ráda chodila na výstavy,“ říká spisovatelka, „a stalo se mi na některých výstavách – při velkém soustředění a opravdu jenom když šlo o autorskou výstavu, kde jsem se s tím autorem mohla setkat velice silně, protože obsahovala jeho dílo – že jsem najednou slyšela nějaké výrazy. Dívala jsem se na obraz a něco ve mně začalo mluvit.“

Sylvie Richterová

Sylvie Richterová se domnívá, že sama by takové věci nikdy nenapsala – ale na druhé straně ani dotyčný malíř by to o svých obrazech neřekl. „V poezii, ve výtvarném umění a v umění vůbec máme možnost vyjít ze slov, vstoupit do světa obrazotvornosti čili imaginace. A vstoupíme-li ještě dál, tak se dotýkáme něčeho, čemu Platón říkal ideje.“

Pro autorku jsou slova i obrazy živé, řeč je živá. „Poezie je od toho, aby řeč oživovala a šla za intelektuální rovinu,“ uvažuje Richterová.

Když podle ní výtvarník píše o poezii – a stalo se to třeba u Jiřího Koláře – píše kompetentněji, je přesnější. „Vidí tam často něco, co literární kritik nevidí, co přejde.“

Podobně to prý může dopadnout, když se malířovo dílo setká s básníkem – s tím, kdo naslouchá. „Jako by existovalo něco objektivního ve světě představ, co z těch obrazů ke mně přistupuje,“ uzavírá spisovatelka.

Její básnická sbírka Slyšet obrazy dosud knižně nevyšla, vy máte nyní první příležitost se s těmito verši setkat.

autor: Tomáš Sedláček
Spustit audio