Ukázka z knihy: Erich Fromm - Strach ze svobody

Patří k nejznámějším dílům německého sociálního psychologa, psychoanalytika a humanistického filozofa, spojeného s tzv. frankfurtskou školou a s kulturní psychoanalýzou.

Fromm jako Žid utekl v roce 1933 před Hitlerem do Spojených států. Zde napsal knihu, v níž mimo jiné pátral po psychologických kořenech nacismu. Poukázal na dvojznačnost lidské svobody, která se může stát otevřením možností, ale i cestou do úzkosti z osamění a izolace. Odtud je už jen krok do pasti autoritářství, destruktivity či konformismu. Existuje však něco jako „pozitivní svoboda?“ ptá se Fromm, v níž je jedinec nezávislý, a přesto není izolovaný, ale sjednocený se světem, s druhými lidmi a přírodou?

Pozitivní svoboda spočívá ve spontánní aktivitě celé integrované osobnosti. Spontánní aktivita je svobodná aktivita jedincova já a zahrnuje to, co doslovně znamená latinské slovo sponte - „z vlastní svobodné vůle". I když je spontaneita v naší kultuře řídkým jevem, přece však úplně nechybí. Připomeňme si příklady, kdy můžeme zachytit záblesk spontaneity. Především známe lidi, kteří jsou nebo byli spontánní, jejichž myšlení, cítění a jednání bylo výrazem jich samých, a ne nějakého automatu. Tito jedinci jsou většinou známi jako umělci. Vskutku, umělec může být definován jako člověk, který se umí vyjádřit spontánně. Je-li tato definice umělce správná, pak musí být jistí filozofové a vědci rovněž nazváni umělci, protože se liší od ostatních tak, jako se od sebe liší staromódní fotograf a tvůrčí malíř. Existují i jiní lidé, kterým je spontánnost vlastní, i když jim chybí schopnost - nebo snad jen cvik - v sebevyjádření prostřednictvím objektivního média, jako je tomu u umělců. Pozice umělce je zranitelná, protože ve skutečnosti se individualita nebo spontánnost cení jen u úspěšného umělce. Nepodaří-li se mu své umění prodat, zůstává pro své současníky snílkem a neurotikem.

Celou ukázku uslyšíte v Zelném rynku v sobotu 18. října.