V Drnovicích se vzpomínalo na legendárního Miroslava Daňka

31. březen 2017

V Drnovicích se sešli přátelé naivního básníka, amatérského archeologa a ochránce přírody Miroslava Daňka. Vzpomínkový večer se konal při příležitosti 10. výročí jeho úmrtí.

Začátkem března se v kulturním domě v Drnovicích u Vyškova uskutečnil poetický večer věnovaný Miroslavu Daňkovi. Uspořádal jej tamější spolek Drnka, který od roku 1999 vyvíjí bohatou činnost.

Drnovický naivní básník, amatérský archeolog a ochránce přírody Miroslav Daněk žil v letech 1929 – 2007. Pracoval jako brusič v Sandriku Vyškov, poté jako lesní dělník. Drnka vydala zatím dvě sbírky jeho veršů: Jak se tak na to dívám očima (2001) a Vždyť vzpomínky jsou cesty života (2008).

Miroslav Daněk ve svých verších zachytil i aktivity spolku Drnka. O každoroční pouti k bažině píše takto: „Není daleká pouť k mokřadu / - lidi, to jste neviděli tu parádu! / Všichni členové Drnky se sešli, / nebude to stát za zlámanou grešli. // Všichni jsme vystrojeni v plné parádě, / i bez slivovice v dobré náladě. / Věřte, nevěřte, stojí to za to, / hlavně na cestě nebude bláto…“

Vzpomínka na Miroslava Daňka v Drnovicích

Na večeru se sešli Daňkovi přátelé a početné publikum. Hrála dámská kapela Babybanda. Vyprávělo se a vzpomínalo – jak jinak než na příhody s panem Daňkem. Předseda spolku, sociolog Pavel Klvač, připomněl, že začátkem 90. let v sobě Miroslav Daněk objevil schopnost měření geopatogenních zón.

Vzpomínka na Miroslava Daňka v Drnovicích

„Nejdřív začal hledat vodu, a pak pro něj jezdili podnikatelé z Brna a odjinud a vozili jej do satelitních čtvrtí podnikatelského baroka, kde si nechávali měřit geopatogenní zóny u postelí, aby měli z těch loupeží dobré spaní,“ směje se Klvač. Jako kluk chodil s panem Daňkem ve Vyškově do Kovošrotu.

Vzpomínka na Miroslava Daňka v Drnovicích

„Tam jsme vždycky nasbírali plno železa a ruce od oleje jsme si chodili umývat u Sokolského domu do řeky Hané. Pan Daněk ráno předtím donesl přírodovědci Buřivalovi do vyškovského muzea chcíplou sovu se slovy: ‚Tam, kde ležela, se to třikrát křížilo. Čím víc do nebe, tím jsou patogenní zóny silnější. A ta sova, jak letěla, tak ji to tam štréchlo a spadla dolů.‘ Co se zdechlou, smradlavou sovou? Honza Buřival, když šel na oběd, tak ji pohodil do koryta Hané právě u Sokolského domu. A my jsme si tam s panem Daňkem šli umývat ty ruce. Pan Daněk zbystřil, vytáhl virgule, naměřil to – a zase se to tam třikrát křížilo. Takže jsme utíkali do muzea a pan Daněk s výkřikem ‚Mám další! ‘ utíkal k Buřivalovi.“

Vzpomínka na Miroslava Daňka v Drnovicích

Blanka Mikulková z Ústavu archeologické památkové péče, oddělení archeologických výzkumů Vyškov, vzpomínala na deset let trvající archeologickou spolupráci s Miroslavem Daňkem. Nosil jí své nálezy – keramiku posbíranou po orbě na polích – v sáčcích od mléka, s popisy lokalit na krabičkách od léků a plánky nakreslenými barevnou propiskou na zadní stranu smutečních oznámení.

Vzpomínka na Miroslava Daňka v Drnovicích

„Tento styl k němu patřil stejně jako hnědozelená torna přes rameno, kárované sako a malý vojenský rýček s vlastnoručně vyrobenou rukojetí,“ podotkla Mikulková. Řemeslník se zkušenostmi ze Sandriku Vyškov zásoboval vlastnoručně vyrobeným nářadím celou generaci archeologů.

„Byl to jeden z nejpracovitějších a nejskromnějších lidí, jaké jsem poznala,“ dodává archeoložka. „Jednoduše sloužil vědě, což se v dnešním komerčním světě téměř nevidí. Objevil velké množství nových lokalit a jeho zásluhou je katastr Drnovic nejlépe zmapovaným v okrese Vyškov.“

Vzpomínka na Miroslava Daňka v Drnovicích

Historik a středoškolský pedagog Radek Mikulka ocenil Daňkovy verše s tím, že se mu líbí, že pan Daněk „zcela kašlal na to, na co má dbát každý básník“. Napadla ho v té souvislosti poetika undergroundu nebo surrealismu. „On byl pánem jazyka, nikoliv jazyk pánem pana Daňka.“ Dokumentoval to dvojverším: „Navštívili jsme výstavu Alfonse Mucha, / co Svaz invalidů nevyčuchá!“

Dalším z hostů inspirovaných Miroslavem Daňkem byl Zbyněk Ulčák z Katedry environmentálních studií na Fakultě sociální studií Masarykovy univerzity v Brně. Po Daňkově vzoru začal psát verše na pohlednice či zasílané formou sms, které posílá především Pavlu Klvačovi: „Čtu z knihy života stránek, / tepat verše učil mě pan Daněk. / Z nádhery života upíjím flašky, / hub z lesa nesu dvě tašky.“ Ulčák vysvětlil, že většina veršů pochází z vyškovského nádraží, odkud je drnovickému kolegovi posílá, když tudy projíždí: „Z Vyškova zdravím Drnovice, / ve skleníku mám mšice. / Sežerou je berušky, / jabko je bratranec od hrušky.“

Vzpomínka na Miroslava Daňka v Drnovicích

V závěru pořadu vystoupil tajuplný pan Eda, který nejen svým humorem, ale i vnějším vzezřením a úborem vynahrazoval publiku zemřelého Miroslava Daňka.

„Jsem přesvědčen, že jestli má smysl na venkově do něčeho investovat, tak jsou to lidé a vztahy mezi nimi,“ uzavřel v rozhovoru pro rozhlasový magazín Zelný rynk Pavel Klvač. „Lídrem a inspirátorem spolku Drnka byl po léta nenápadný šlachovitý stařík, který skládal naivní poezii, fušoval do archeologie, byl kutil a ochránce přírody. Jeho odkaz se v naší vesnici pořád vznáší, proto jsme se rozhodli na něj vzpomínat.“

Klvač připustil, že může vyjít ještě další sbírka Daňkových veršů, neboť po něm zůstaly čtyři deníky veršovaných zápisů a další verše zapsané na rub smutečních oznámení. Některé se prý editoři za Daňkova života zdráhali uveřejnit, protože jsou příliš intimní. „Ale jak čas běží, je možné, že z toho nepublikovaného bude přece jen něco zveřejněno,“ slibuje Klvač.

V sobotu 8. dubna proběhne v Drnovicích letošní ekologická pouť k bažině. Vychází se od obecního úřadu v Drnovicích ve 14 hodin. Od 15 hodin pak v kulturním domě proběhne vernisáž výstavy Chlévská lyrika Jindřicha Štreita a výstavy Něco ze včelařiny ČVS Drnovice a Vyškov a MŠ Drnovice. Od 16 hodin následuje recitace poezie Zdeňka Volfa.


Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.