Zajděte si na výstavy Karla Hlaváčka a Rudolfa Kremličky ve Zlíně
Do 2. dubna můžete v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně vidět kresby a rukopisy Karla Hlaváčka. Obrazy Rudolfa Kremličky tam na vás počkají do 30. dubna.
Ve 2. podlaží budovy 14 Baťova institutu ve Zlíně můžete navštívit grafický kabinet a ponořit se do světa Karla Hlaváčka (1874 – 1898), představitele českého symbolismu a dekadence. Kurátor výstavy „Jsou ohně marny..." Pavel Petr k tomu říká: „Snažíme se každý rok představit tvůrce, který je v českém kontextu vnímán především jako básník, ale vedle toho existuje jeho svébytné výtvarné dílo. Minulý rok jsme připravili výstavu hradů spatřených – kreseb K. H. Máchy. Jméno Karla Hlaváčka přišlo zákonitě, neboť romantici měli své nástupce v české dekadenci."
V roce 2003 vyšla v nakladatelství Arbor vitae monografie Karel Hlaváček – Výtvarné a kritické dílo, jejímž autorem je historik umění Otto M. Urban. Tato kniha tvoří podloží zlínské výstavy. Hlaváčkovo výtvarné dílo tedy známé je, ale proslul spíše jako básník. Oceňoval jej už Antonín Sova a později se stal ikonickou postavu Moderní revue. Výtvarné práci se Hlaváček věnoval hlavně poslední tři roky svého života, ale kreslil už od dětství. Sám se cítil být především kreslířem.
„Jsou ohně marny..."
„Grafický kabinet jsme vymalovali do tzv. barev chorobných, tj. fialovou barvou, což je taky barva kajícná," vysvětluje Pavel Petr. „U vstupu vévodí Štursova podobizna Karla Hlaváčka, vytesaná ve francouzském vápenci." Výstava je obohacena obrazy Emila Orlíka, Františka Ondrůška, Františka Štorma a Václava Stratila.
„Základním fenoménem této výstavy je autoportrét. Máme zde skoro všechny Hlaváčkovy autoportréty," uvádí Pavel Petr. „Je zde ikonický autoportrét Můj Kristus, který jako by završoval veškerou kreslířskou snahu Karla Hlaváčka. A jsou zde i autoportréty prorůstající do lebky, z cyklu Prostibolo duše. Tuto knihu Arnošta Procházky Hlaváček ilustroval."
Hlaváček je i autorem kresebných portrétů významných českých a světových osobností, které vznikly na zadání Moderní revue. Ve Zlíně můžete vidět portréty Emila Zoly, Victora Huga, Paula Verlaina, ale také Jana Nerudy, Arnošta Procházky, Antonína Sovy a Jindřicha Fügnera – zakladatele Obce sokolské, kde Karel Hlaváček působil. Další portrét ukazuje autorova otce, který byl chudým jirchářem – zpracovatelem kůží ve Staré Libni. Za to se Hlaváček styděl a své přátele z okruhu Moderní revue v tomto směru mystifikoval.
Pokud jde o sokolství, zde si Hlaváček podle Pavla Petra pro sebe objevil antický kult těla. Také však byl zamilovaný do cvičence Karla Hrona, který se zabil při cvičení. Na výstavě je možné vidět i rukopisy – mj. dva korespondenční lístky od Hrona a rukopisy básní Karla Hlaváčka. Poslední částí výstavy jsou viněty, záhlaví a typografické značky. Hlaváček ilustroval např. básnickou sbírku Otokara Březiny Větry od pólů (1897).
„Hlaváčkových kreseb existuje něco přes 157," vysvětluje kurátor. „Jsou to však maličké kresby, roztroušené po zápisnících. Hlavní kresby jsou tu vystaveny takřka kompletně. Výstavu bylo možné uskutečnit pouze ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví. A příště by se zde mohlo objevit jméno Karla Jaromíra Erbena. Ten sám nekreslil, ale existuje mnoho nádherných ilustrací Kytice od Aléna Diviše."
Na závěr výstavy se v pátek 31. března v 18.30 hodin uskuteční večer, při které bude Josef Somr recitovat Hlaváčkovy verše v doprovodu hudebního skladatele a klavíristy Martina Dohnala.
Cesta k modernímu obrazu
Výstava obrazů Rudolfa Kremličky je součástí cyklu představujícího významné české umělce činné v závěru 19. století a v první polovině 20. století. Její kurátorkou je Pavlína Pyšná. Výstava je koncipována jako průřez Kremličkovým dílem od studií na AVU v Praze až po jeho předčasnou smrt v roce 1932.
„Obrazy jsou zapůjčeny od několika významných sbírkových institucí České republiky, jako je Národní galerie v Praze, Moravská galerie v Brně, Galerie výtvarného umění v Ostravě nebo Západočeská galerie v Plzni. Významnou součást výstavy však tvoří i díla z Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně," vysvětluje Pyšná. „Naposledy byl Rudolf Kremlička představen ve Zlíně před padesáti lety."
Podle kurátorky prošel Kremlička zajímavým uměleckým vývojem. Ve své tvorbě usiloval o nové pojetí obrazu, o vytvoření nové představy moderní formy. „Šel velmi osobitou cestou, nezávislou na názorech druhých. Dokázal, že k moderní formě je možné dospět i bez ovlivnění avantgardními směry, které se na počátku 20. století vyrojily, jako například kubismus. Vyšel ze studia starých mistrů a z přírody a postupem let dospěl ke zcela autentickému uměleckému výrazu, který založil na spojení skutečnosti, z níž vycházel, a formového ideálu, který hledal," uvažuje Pyšná.
Významnou část výstavy tvoří akty, neboť půvaby mladé ženské postavy byly jedním z jeho hlavních témat. „Pojímal ji jako celistvý uzavřený tvar. Znázorňoval ženu z několika stran současně, aniž by porušil celek těla." K důležitým Kremličkovým tématům však patří i krajina a zátiší. „Rudolf Kremlička maloval v Čechách, často během letních pobytů, ale oblíbil si také Itálii, kam se ve druhé polovině 20. let rád vracel," dodává Pavlína Pyšná.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
