Centrum Alfons pomáhá studovat neslyšícím i zrakově postiženým

16. listopad 2016

Jaké možnosti studia na vysoké škole mají například nevidomí nebo neslyšící? Brněnská technika pomáhá více než stovce studentů se specifickými potřebami.

Dokážete si představit studovat vysokou školu bez sluchu? Je to sice těžké, ale ne nemožné, vzkazuje poradenské centrum Alfons, které působí na Vysokém učení technickém v Brně.

To pomáhá například studentům s dysgrafií nebo tělesným postižením nejen při doučování, ale také při samotné výuce.

Bohumil Skokan se narodil nedoslýchavý a v dětství mu voperovali kochleární implantát, který mu pomáhá slyšet. Po střední škole se rozhodl studovat na Českém vysokém učení technickém v Praze.

Podle jeho slov spolupráce s učiteli a studenty moc nefungovala. Když se dozvěděl o poradenském centru Alfons Vysokého učení technické v Brně, rozhodl se přestoupit. S pracovníky se rovnou domluvil na individuálním plánu a do výuky také zařadili takzvaný Roger pen.

„Je to taková tužka, kterou si vyučující zavěsí na krk a student má takové ukazovátko. Když ukáže na vyučujícího, tak snímá vyučujícího, ale když vznikne dialog, tak si student může rozšířit tu plochu a poslouchat dialog i s tím jiným studentem,“ popisuje vedoucí centra Zdenka Zigalová.

Některé předměty jsou pro Skokana náročné, učitelé na něj ale berou ohled a se studiem mu pomáhají i spolužáci. Poradenské centrum navíc Skokanovi zajistilo logopeda a průvodce, který mu pomohl s orientací při nástupu na školu. Pro desítku sluchově postižených, kteří na VUT studují, zajišťuje univerzita i přepisovatele.

Poradci ale pomáhají také zrakově postiženým, například Petru Maršálkovi, který minulý týden obhájil diplomovou práci.

„Buď jsem měl vytištěné texty větší písmem anebo mám speciální program, který mi zvětšuje celou obrazovku. Funguje to vlastně standardně. Klasická obrazovka, jak jí vidí všichni ostatní, akorát já ji mám zvětšenou,“ vysvětluje zrakově postižený student.

Z dvaadvaceti tisíc studentů se o pomoc poradenského centra přihlásilo sto dvacet. Jsou mezi nimi dyslektici, tělesně postižení, ale také mladí lidé s depresemi.

autor: Tereza Kadrnožková
Spustit audio