Dnes je mezinárodní den ztracených dětí. Většina z nich se naštěstí najde

Dnes si připomínáme takzvaný pomněnkový den, mezinárodní den ztracených dětí.

Každý rok se v Česku ztratí stovky dětí. Loni jich podle statistik Ministerstva vnitra bylo přes pět tisíc. Většina z nich se ale vrátí domů. Dnes všechny takové případy připomíná takzvaný pomněnkový den, mezinárodní den pohřešovaných dětí.

Od začátku roku policie hledala dvanáct dětí, a to v takzvaném programu dítě v ohrožení. Jedná se o systém včasného varování v případech, kdy je život nebo zdraví pohřešovaného dítěte je podle policejních informací ohroženo. Jedenáct z takto hledaných dětí bylo nalezeno v pořádku.

Jeden případ ale stále není uzavřený, a to pátrání po školačce Michaele Muzikářové z Ústí nad Labem, která zmizela v lednu tohoto roku. Ministerstvo vnitra ve svých statistikách eviduje ke včerejšímu dni celkem 222 stále pohřešovaných dětí. Třiačtyřicet z nich je mladších patnácti let. Celkem se letos ztratilo a našlo 1684 dětí mladších osmnácti let.

Do statistik se započítávají i děti, které se zatoulají jen na pár hodin a později se vrátí domů. Takové případy jsou obvyklé, především na jaře na ztracené děti naráží třeba hlídky brněnských strážníků celkem často.

„Chlapec, navíc to byl turista, byl to ruský osmiletý hoch, vystoupil z parníku v zastávce Rokle, tedy bohužel o zastávku dřív než vystoupil jeho tatínek. Na místě ho našla hlídka městské policie, té se svěřil, co se mu stalo a strážníkům se potom podařilo vyhledat tatínka a oba potom vzájemně zkontaktovat,“ popisuje případ mluvčí strážníků Jakub Ghanem.

Nedávno zase řešili pátrání po malém děvčeti, které ztratila matka z dohledu v parku na Kraví hoře v Brně. Hned se obrátila na městskou policii a strážníci po dvaceti minutách holčičku našli v cukrárně, kam utekla, protože ji tam maminka nechtěla vzít.

Ve vážnějších případech, kdy dítě opravdu není k nalezení, nabízí rodinám podporu různé organizace. Spojují se v celoevropskou síť pod hlavičkou organizace Missing Children Europe. Rodiče nebo opatrovníci můžou zavolat i na speciální tísňové linky, kde jim proškolení lidé nabídnou psychologickou pomoc. Stejně tak nabízí pomoc rodinám, ze kterých dítě často z různých důvodů utíká.

„Každý měsíc se na nás obrátí rodič buďto s problémem, že třeba jeho dítě uteklo z domova nebo se ztratilo. Nebo se nás snaží kontaktovat s otázkou jeho výchovy. Například žádost o pomoc, když se dítě dostane do špatného prostředí, kde jsou například drogy, automaty či šikana. Nebo naopak pokud se objeví u jejich dítěte syndrom týraného dítěte, tak nás kontaktují rodiče,“ vysvětluje Hana Kalinová z Nadačního fondu Ztracené děti.

Nejčastěji podle ní utíkají děti z výchovných a diagnostických ústavů, především středoškoláci.

autoři: Alžběta Nečasová , Dominika Cardová
Spustit audio