Neslyší a nevidí. Přesto hrají divadlo

Žít ve světě bez jednoho ze smyslů? Většina zdravých lidí si to neumí představit. A co lidé, kterým pro vnímání okolního světa chybí smysly dva? I takto postižení lidé ale mohou hrát divadlo, jak dokazuje dokument Terezy Rekové.

Sami si neuvaří, nedojdou na nákup ani nepoklidí. Tyto zdánlivě obyčejné každodenní situace jsou často hluchoslepé nepřekonatelným problémem.

Studentku Janáčkovy akademie Terezu Rekovou zajímalo, jak takoví lidé žijí a jako svůj absolventský film natočila dokument o hluchoslepých. Během 48 hodin s nimi nazkoušela krátkou divadelní hru.

Jednou z hlavních protagonistek filmu i hry byla Jana Dopitová. Narodila se se silnou tupozrakostí na jednom oku, na druhém oku má asi dvě dioptrie. Dlouhá léta slyšela dobře, sluch začala ztrácet až ve studentských letech. Teď je její ztráta sluchu devadesátiprocentní. Bez naslouchadla by neslyšela nic.

„Řekla bych, že spíš než slepota mě teď trápí hluchota. Že vlastně nevím, co se ode mě chce,“ krčí rameny hluchoslepá žena.

Navzdory svému hendikepu nazkoušela Jana Dopitová spolu s dalšími podobně postiženými lidmi divadelní hru. Navíc za rekordních 48 hodin.

„Ze začátku jsem měla velkou trému, ale pak jsem myslela i na ostatní a zjistila jsem, že se to dá překonat,“ popisuje své pocity z vystupování před publikem.

Jak se domluví slepý s hluchým?

Ze zkoušení této hry vznikl dokument Na pomezí ticha a tmy. „Zajímalo mě, jak se společně domluví, když potká hluchý slepého. Shodou okolností jsem našla hluchoslepého autora Hieronyma Lorma, který vytvořil lormovu prstovou abecedu, což je jeden za základních komunikačních prostředků pro hluchoslepé,“ konstatuje autorka dokumentu Tereza Reková.

Nechala si tedy přeložit jednu z Lormových her a tu potom zinscenovala. Největším zadostiučiněním pro ni byla radost hluchoslepých herců z toho, že něco takového hru vůbec dokážou.

„Díky těmto lidem jsem pochopila, že i přes tento, pro mě nepředstavitelný hendikep, je možné žít ve všech ohledech kvalitní a aktivní život. A že veškeré bariéry, které s tímto hendikepem přicházejí, je možné překonat,“ dodává Reková.

Podobnému tématu se Tereza Reková věnovala už v rozhlasovém dokumentu Svět v dotyku. Obě díla vybízí vidící a slyšící k větší vstřícnosti k hluchoslepým.

„Měli by být ochotní překonat tu bariéru, chytnout je za ruce a napsat jim to do dlaně nebo případně nějak jinak, jak by rozuměli,“ vysvětluje Jana Dopitová a dodává, že účinkování v tomto projektu pro ni byla velká zkušenost a určitě by do toho šla znovu.

autoři: Iveta Novotná , ska
Spustit audio