Stadion Za Lužánkami oživují hlavně dobrovolníci, Švancara jim vaří guláš

Švancara zmobilizoval dobrovolníky, kteří také touží vrátit Lužánkám ryk desetitisíců fanoušků. Teď jsou spíš tichým lesoparkem, kam brněnský fotbalový „šoumen“ chodí občas i sám rozjímat.

Fotbal patří za Lužánky. V Brně je tento názor docela rozšířený, a někdo dokonce tuto větu napsal na zeď chátrajícího stadionu, což trochu svádí k pomyšlení, jestli sprejerem nebyl sám Petr Švancara.

„Ne, tento nápis už je tady dlouho. Já si spíš zakládám na tom něco dělat než jen říkat a psát. Druhá věc je, že si nemyslím, že by to mělo být jinak, protože Brno a třeba atletika, ragby a samozřejmě fotbal a hokej byly s Lužánkami vždycky spjaté. Pamatuju si to jako malý kluk a pak jako chlap, který tady hrával fotbal,“ vzpomíná Švancara.

Když vejdete na stadion takzvanou bránou borců, ocitnete se za jednou z branek pod dávno nefungující, zrezivělou světelnou tabulí. Hlavní tribuna po pravé ruce je stále ještě zarostlá křovím a stromy, okolo hřiště pod tribunami jsou pobledlé a těžko čitelné reklamy.

Pohled na brněnský stadion Za Lužánkami. Vymýcená tribuna nalevo, zarostlá napravo|foto: Jan Kaliba

„Na pravou stranu stejně nemůžeme lidi poslat, hrozí sesun vrchní tribuny, takže to tam záměrně necháme - co bylo předtím a jak to vypadá teď,“ vysvětluje 37letý fotbalista.

U tribuny po levé ruce je totiž plevel už vymýcený a uprostřed mezi oběma brankami leží krásný, hustý a nakrátko střižený trávník. Nová hrací plocha pro exhibici na konci června, první zápas Za Lužánkami po 14 letech.

„Za mě osobně a lidi, kteří jsou tu dennodenně nebo minimálně obden anebo každou sobotu a neděli na brigádě, je stadion překrásný, alespoň oproti tomu, co tady bylo předtím. Velký dík brigádníkům, kteří se na tom podíleli. Byli tady Ukrajinci, Romové, ženy, děti, pejskaři, končila tady cyklojízda Brnem. Neskutečně krásná akce, jsem za ni strašně šťastný,“ říká Švancara.

Sám si při práci na stadionu vyzkoušel všechna možná řemesla, dokonce i vařil guláš, respektive krájel cibuli a maso - na koření si netroufl.

„Nosil jsem třeba kýble, takové ty věci, co nejdou moc zkazit. Posekal jsem si i kousek trávy. Určitě jsem tady toho udělal jednoznačně nejméně, jak na betonu, tak i na sekání. Spíš je to o tom, že lidi jsou rádi, že se tady se mnou vyfotí. Takže to tady funguje dobře a jsem rád, že to tak berou i ostatní, že jsem spíš na logistiku a komunikaci kolem,“ uzavírá Švancara.

Výsledkem všeho bude 27. června odpoledne fotbalová exhibice a rozlučka s kariérou Petra Švancary, která v ideálním případě nebude pro stadion Za Lužánkami tečkou za současným snažením dobrovolníků, ale naopak novým začátkem.

Fotbal patří za Lužánky. V Brně je tento názor docela rozšířený|foto: Jan Kaliba