Utekl z východu na západ, teď ho našli brněnští studenti

Svět rozdělený na dvě vzájemně nesmiřitelné strany. Bez ohledu na rodinné vazby, přátelství nebo přání obyčejných lidí. Svět, který zažil sedmasedmdesátiletý Günter Götze jako malý kluk.

„Dvě hodiny v noci, venku je mínus dvacet stupňů. Vlak z Lipska do Berlína náhle zastavuje, přichází policie s kalašnikovy a kontroluje cestující. Kromě dokumentů také zavazadla. Kdo má malou tašku, může pokračovat dál, kdo má velký kufr, musí vystoupit z vlaku ven,“ popisuje svůj zážitek z roku 1955 Götze.

Právě o svém útěku z východního do západního Německa vyprávěl studentům, kteří se zapojili do projektu „Příběhy našich sousedů“ organizace Post Bellum. A také o tom, co následovalo.

Tehdy šestnáctiletý Günter utíkal za svým tatínkem, který emigroval jen pár týdnů před ním. Dnes vzpomíná i na intenzivní učení, které jej na západě čekalo. „Zásadním rozdílem bylo, že ve východním Německu byla povinným jazykem ruština, v západním to byla angličtina. Musel jsem se za rok naučit anglicky tak, jak se ostatní studenti v západním Německu naučili za šest let,“ upozorňuje pamětník.

Místo učení němčiny jim vyprávěl svůj příběh

V roce 2001 se Götze přistěhoval do Česka a začal doučovat němčinu. Tak se také seznámil se studenty brněnského gymnázia. Jednou jen tak mezi řečí zmínil část svého příběhu a studenty tím zaujal.

„Hlavně mě zajímalo, jak se cítil, když zjistil, že se staví berlínská zeď. Úplně zarazil. Pak řekl, že mu připadá nehumánní, že může nějaký stát obestavět druhý stát zdí, aniž by lidé mohli ve svém rodném městě navštěvovat ostatní,“ říká student Martin Bartoš.

Günter Götze|foto: Post Bellum

Do projektu Příběhy našich sousedů se zapojili osmáci a deváťáci v celé České republice. Úkolem bylo vyzpovídat pamětníka důležitých událostí 20. století, natočit jeho vzpomínky, digitalizovat fotografie a nakonec vytvořit rozhlasovou, televizní nebo psanou reportáž.

„Děti měly hledat někoho, koho znají. Souseda, dědečka, učitele a podívat se na něj jinak, než jej znají, získat od něj svědectví o jeho životě,“ popisuje koordinátorka projektu Vendula Nováková.

Výsledek své práce pak děti představí v pětiminutové prezentaci před porotou. Studenti z gymnázia na třídě Kapitána Jaroše zaujali porotu natolik, že jim přisoudila druhé místo. První místo získaly s příběhem Marie Danielové školáci ze základní školy v Křídlovické ulici v Brně.