Jimi Hendrix: Omluvte mne, jen políbím nebesa

Vyrostl z blues, v krvi však měl po babičce z matčiny strany Indiána. Svoji šamanskou duši osvobozoval hudbou, ve které nebylo rozdílu mezi zvukem a tónem, a jako první tak propojil žánry 20. století. Bez nadsázky a právem mu proto přísluší označení Americký Mozart.

Pocházel ze Seattlu ve státě Washington, ze stejného města, odkud o třicet let později povstal hudební styl grunge, pro nějž byly rovněž příznačné špinavé zvuky kytar, jakoby rozstříknuté Jacksonem Pollockem.

Spousta mladejch lidí teď má pocit, že se s nima nezachází slušně. A tak se obracejí k něčemu drsnýmu a hlučnýmu, co skoro ústí v násilí; kdyby nešli na koncert, budou třeba dělat výtržnosti. Jestli rodiče opravdu chtějí svoje děti milovat, měli by vědět, co poslouchají.

Samotný přístav, kde Jimi Hendrix prožil dětství, byl odjakživa tzv. perlou amerického severozápadu, kde posledních 4 000 let, až do poloviny 19. století, žily indiánské kmeny. A dodnes, když projdete jeho branami, na vás dýchne jakýsi neznámý oxygen, který člověka uvolní a zároveň revitalizuje. Ideální místo pro vznik a kultivaci talentu.

Ten se začal projevovat hned jak se Jimi vrátil z vojny. Často přitahoval až příliš mnoho pozornosti, takže od zpěváků dostal nejednoho padáka. Amerika však jako by ho přehlížela, a tak se jednoduše musel sebrat a jet se v roce 1966 proslavit do Anglie, kde koncem října nahrál se svojí narychlo sestavenou kapelou The Jimi Hendrix Experience písničku Hey Joe. Ta skupinu téměř přes noc proslavila.

Jimiho kariéru směroval a hudební nápady mu pomáhal sbírat producent Chas Chandler. Když kytaristu kvůli jeho vzrůstajícímu experimentování ve studiu v roce 1968 opustil, dostal se Hendrix do rukou druhého manažera Mika Jefferyho a vše se začalo řítit k neodvratnému a tragickému konci. Zcela vyčerpán pak zemřel v pouhých 27 letech.