Cheikh Lô: Klíčem k moudrosti je tolerance

30. září 2015

Na říjnovém veletrhu Womex v Budapešti převezme šestapadesátiletý senegalský zpěvák Cheikh Lô, považovaný organizátory za obra západoafrické hudby, nejvyšší cenu. Ideálně načasováno - právě vydal nové album Balbalou, které spolu s jeho celoživotní vírou v senegalskou formu súfismu působí jako duchovní protijed zaslepenému islámskému fanatismu.

Pestrobarevná zpěvákova tunika sice s hudbou nesouvisí, nicméně ji výstižně charakterizuje: přirozeně volně se přes sebe přelévají senegalský mbalax, nigerijský afrobeat, konžská rumba, ale i funky, kubánská salsa, karibské a brazilské rytmy. Nedominují v ní bubny, ale nálady; připomíná koktejl se slastně vyváženou chutí. "Moje hudba zůstává otevřená, přirozeně panafrická, protože jsem se narodil v Burkina Faso, na největší západoafrické křižovatce," vysvětlil žánrový rozstřel Cheikh Lô, zpívající v mnoha jazycích a dialektech.

Ze všech západoafrických zpěváků zůstává tím nejméně ambiciózním, Balbalou je teprve jeho pátým albem od roku 1996. Debut Ne la thiass mu tehdy produkoval hvězdný Youssou N´Dour: „V Cheikhově hlase jsem objevil něco jako cestu. Vede přes Burkina Faso, Niger, Mali. U rodilých Senegalců, jako jsem já, ji neuslyšíte. Každý se obecně drží svého stylu, kdežto on zazpívá všechno.“ Albem Balbalou otevírá Cheikh Lô novou kapitolu: přátelsky se rozloučil s významným labelem World Circuit, základnou celosvětových úspěchů Buena Visty Social Club, Ali Farka Toureho nebo Orchestra Baobab, a přešel k francouzskému vydavatelství Chapter Two, které mu doporučilo za producenta švédského baskytaristu Andrease Ungeho. Od toho se odvíjí o něco málo uhlazenější zvuk a výběr hostů: libanonský trumpetista Ibrahim Maalouf, francouzský akordeonista a programátor Fixi nebo brazilská zpěvačka Flavia Coelho, s níž si zazpíval hitový duet Degg Gui. S malijskou divou Omou Sangare cílí zase ve skladbě Doyal Nanniouna ty, co si namísto demokratických voleb usurpují v Africe politickou moc násilím a převraty.



Humanistické vlákno se táhne celým životem a tvorbou Cheikha Lô. Vše vychází k jeho vztahu k senegalskému bratrstvu Baye Fall. Islám nelze považovat za monolitní náboženství: jeho mystické odnože na sebe berou nejrůznější podoby a mění se i způsoby sblížení s Bohem. Jedna ze senegalských forem islámského súfismu – bratrstvo Mouridů - vycházející z kultury národa Wolof, předpokládá celoživotní oddanost duchovnímu vůdci marabutovi, zdaleka intenzivnější než vlastní rodině. Pokud přistoupíte na tvrdou práci pro něho a budete mu pravidelně dávat desátek ze svého platu nebo jakékoliv věcné dary, kdyby to měla být třebas hrstka burských oříšků, on silou své baraky (boží milosti) zařídí, abyste se dostali do nebe, i kdybyste nakrásně během svého života hřešili. Nemusíte přitom dodržovat ramadán, modlit se pětkrát denně; zpívat a tančit je povoleno.

Zakladatel mouridismu, asketický súfi a básník Amadou Bamba (1850-1927) se nepovažoval za proroka, ostatně jedna ze zásadních tezí islámu stojí na myšlence, že jediným a posledním prorokem je Mohammed. To Bamba nikdy nezpochybnil, nicméně citoval pasáž z Koránu, kde se píše, že jednou za sto let Bůh sešle na zem sto poslů baraky, no a on jednoho dne zjistil, že patří mezi ně. A tak s citem pro přizpůsobivost k tradicím západoafrického národa Wolof začal kázat mouridismus. Boží zjevení ho potkalo ve městě Touba, kde je také pochován hned vedle jedné z největších mešit v Africe. Stavbu mouridé dokončili teprve v roce 1963 a ve svatém městě dnes sídlí Bambův potomek, dědičný následovník ve funkci Nejvyššího marabuta, jemuž jsou podřízení regionální marabuti neboli cheikhové. Členové bratrstva mají obrovskou moc a hýbou politikou a ekonomikou Senegalu. Všichni se přitom podřizují Bambově heslu – “pracuj jako bys měl žít navěky a modli se, jako bys měl zítra zemřít” - štědře obdarovávají marabuty a značnou část prostředků posílají do Touby. Tam každoročně směřují statisíce poutníků jako do Mekky, modlící se k Bambově učení četbou básní odrážejících jeho svaté činy.

03481876.jpeg


Bezmála devadesát metrů vysoký minaret nese jméno Baye Fall. Z úcty a na památku Cheikha Ibrahima Falla: architekta Bambovi vize namísto modlení pracovat. Ten roznesl mouridismus po celém Senegalu a svého vůdce přežil o pouhé tři roky. Jeho následovníci patří k nejoddanějším stoupencům Amadou Bamba a tvoří jakousi podskupinu mouridismu – bratrstvo Baye Fall. Na rozdíl od Bamby, jenž se odíval výhradně do bílého, nosí husté dready, na krku zarámované portréty marabutů a upřednostňují ze zbytků sešívané pestrobarevné tuniky – jilaba. "Ve svých písních říkám: nemusíte být Baye Fall, stačí, když budete žít jako člověk. Nemůžeme si dopřát marnosti nevzít v úvahu jeho názory, žijeme ve zlých časech. Ale v den vzkříšení vás bubny Baye Fall roztančí po celou cestu do nebe," vzkázal kdysi všem Cheikh Lô, dodnes bytostně přesvědčený, že klíčem k moudrosti je tolerance.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.