Clipping - rozhovor ve studiu
KnofLenka vzala mikrofon a navštívila domácí studio losangelské kapely, která zaujala i na letošním Sónaru v Barceloně.Interview si můžete poslechnout zde a v první půlhodině sobotní Čajovny. Nabízíme Vám i zkrácenou tištěnou verzi.
V závěru rozhovoru Jonathan Snipes předvádí kejkle s modulárním syntezátorem. Demonstruje smyčky, linky, rytmy, melodií, repetitivních vzorce a další triky. Když se Jonathanovi zdá zvuk nudný, tedy třeba pomalý a barevně chudý, prežene ho filtrem. William Hutson v průběhu reportáže komentoval, že využívají přenosnou elektroniku, díky které mohou efektovat parametry zvuku naživo přímo před publikem. Překlady čtou Jiří Starý a Aleš Opekar.
It's Clipping, Bitch! Aneb rozhovor s losangelskou trojicí CLIPPINGLetos v červnu vydali Clipping své druhé album pojmenované CLPPNG, tentokrát u renomovaného vydavatelství Sub Pop. Během mého pobytu v Los Angeles jsme se s Williamem i Jonathanem často potkávali v místních klubech na různých hudebních akcích. A už tehdy se šuškalo o tom, že jejich nové album bude událostí roku, minimálně pro elektronickou a rapovou scénu Los Angeles. Nyní se ukazuje, že to nebylo daleko od pravdy. Jejich spojeni noiseu, glitche a kulometného rapu je kombinace, která vás nekompromisně chytí za uši. Clipping představují novou hudební estetiku, která nečekaně oslovuje velké množství publika. Proto jsem ráda využila příležitosti podívat se jim trochu pod pokličku. Sešli jsme se v Jonathanově domácím studiu v Mid City, podle kterého pojmenovali i jejich debutové album z minulého roku.
Na úvod si ujasněme jednu věc - jak byste pro české posluchače vysvětlili váš název? J: Clipping je specifický typ digitální distorze zvuku, kdy se spodní a vrchní část zvukové vlny musí odstranit, protože tam není dostatek prostoru pro nahrání celého zvuku. Takže místo, abyste měli zaoblenou vlnu, ji musíte doslova useknout.
Jak funguje vaše spolupráce? Ty jsi vedl ,Jonathane, předtím jiný projekt, Captain Ahab, kde jsi měl na starosti veškerou hudbu. Jak máte rozdělenou práci takhle ve trojici? J: Mění se to s každou skladbou, záleží na tom, co děláme. Několik skladeb jsem složil kompletně sám a pak jsme je se zbytkem kapely trochu pozměnily, jiné skladby jsme začali společně se synťákem nebo hledáním terénní nahrávky, která se nám líbí a pak jsou skladby, kdy Will přijde s tím, že bychom měli napsat něco, co zní nějak takhle a tak se do toho pustíme. Já většinou předkládám ostatním nápady tak, že si sednu k počítači a složím skladbu.W: To je pravda. My dva s Daveedem sem spíš přijdeme a řekneme si, tahle skladba bude vypadat takhle, je o tomhle, bude mít tyhle typy zvuků a pak začínáme pracovat.J: Párkrát se také stalo, že jsme začali skladbu s Daveedem. Nahrál celou skladbu do určitého tempa, a my jsme udělali kolem jeho rapu celou skladbu, rytmus, ... Opravdu rád takhle pracuju, zbavíme se tak zodpovědnosti mít jakýkoliv rytmus ve skladbě.W: Tyhle skladby jsou taky o dost divnější. Když pracujeme bez vokálu, někdy jsme nervózní , že tam ani žádný rytmus nejde najít, takže ho tam prostě nacpeme. Ale když máme Daveedovi vokály a ty už v sobě jistý rytmus mají, můžeme si pak dělat naprosto, co chceme.
Zmínil jsi terénní nahrávky, což je v elektronické hudbě dost oblíbená a specifická metoda, která sahá až k musique concrete. Jaké zvuky používáte? J : Je to hodně rozmanité. Baví mě na tom, že když chci určitý zvuk, prostě jdu ven a nahraju si ho. Baví mě to ale i proto, že situaci často vůbec nemáte pod kontrolou a s tím, co nahrajete, prostě musíte pracovat. Používáme hodně městských a industriálních zvuků – staveniště, továrny, motory, rozbíjení věcí. betonu a skla, ...
Máte nějaký oblíbený zvuk na albu? W. Je jich hodně, děláme hodně nahrávek konkrétních zvuků, to znamená, že přinášíme různé objekty do studia a pracujeme s nimi. Například ve skladba Tonight je téměř celý rytmus založený na zvuku tvárnic... Záměrem bylo najít zvuky, které zní biologicky, jako zvuky těla, ale vpodstatě nejsou tělesného původu. Zvuk činelu je vyrobený z prskající vody na rozpálené pánvi, syčí to, je to takový riot zvuk, nebo další, tleskání, ze smíchání kukuřičného škrobu s vodou, do kterého jsme pustili natlakovaný vzduch.J: A hajtka je vlastně jen ohýbání koženého materiálu a pak jsem z toho vyseknul jisté praskání..W: Kopák jsme udělali tak, že jsme nafoukli balon, při vyfukování do něj strčili prst a ten zvuk nahráli.Jonathan: Anebo ohýbání obalů na cédéčka - když je ohýbáš, tak to vydává zvuk plastového tření.William: Na albu je spousta natahování, dření a tření, bublání, ... Snažíme se, aby to znělo jako abstraktní verze perverzního sexu.J: V té samé skladbě je i smyčka, kdy vpostatě skáču nahoru dolů po posteli a házím oblečení po celém pokoji. W: Ozve se tam i rozepínání pásku, takže to působí, že se rychle snažíš svléknout.J: To byla asi nejmíň sexy nahrávací sekvence.
Váš hudební mix je dost speficický – rap se u vás pohybuje na nánosu noiseu a glitche. Co vás na téhle estetice přesně přitahuje?Jonathan: Vpodstatě to je estetika, které se nějakým způsobem věnujeme celou naši hudební kariéru...W: Tohle byl pro nás menší skok, už dlouho děláme noise a experimentální hudbu. Ten nový, divný element, je dosadit do toho rapera.William: Za prvé, já i Jonathan jsme poslouchali noise už od střední školy. K tomu nemáme klasické hudební vzdělání, studovali jsme zvukový design, zejména hudbu k divadelním představením, částečně i k filmům. Divadelní hudba má blízko k musique concrète, jedná se o aranže reálných zvuků do semihudební podoby nebo s jistým hudebním záměrem. V divadle hudbou vyprávíte příběh, v Clipping se snažíme o to samé.J : Neřekl bych přímo příběh, ale snažíme se podpořit text nebo podtext skladby.
Můžu říct, že vaše jméno už jistou dobu koluje po LA scéně, první upoutávka, které jste dali na youtube má za týden 30 tisíc shlédnutí, hráli jste na Sonaru, ... Čím si to vysvětlujete? Jonathan: Já to vpodstatě vůbec nechápu. Trvalo hodně dlouho, než jsme získali nějakou odezvu. S Willem jsme začínali vlastními remixy existujících rapových skladeb, a když se sem Daveed přestěhoval, udělali jsme pár skladeb dohromady. Byl to pro nás spíš koníček k našim dalším pracovním aktivitám, pár skladeb za rok a toť vše. Zvláštní bylo, že když jsem tyhle skladby pouštěl přátelům, co se u mě zastavovali ve studiu, setkával jsem se vždycky s nechápavými pohledy. Běžně kamarádům přehrávám svoji hudbu a at už jsou nebo nejsou geniální, většinou aspoň vyjádří trochu nadšení, protože to se má, že ano. Ale Clipping je jediný projekt, který nikdo nechápal. Takže jsme předpokládali, že uděláme Mid City, dáme to na internet a už o našem projektu nikdy víc neuslyšíte.William: Pro nás tři to byl boční projekt, protože my jsme si mysleli, že to je dobrý nápad a zní to zajímavě. Dokonce i lidi, kterým se to líbilo se nás ptali – komu je takhle hudba určená? Tohle nemůže mít žádné publikum.J: Taky noisová hudba začíná být víc přijatelnější, zejména pokud se týká noiseu v rapu. Měli jsme docela plodnou marketingovou kampaň kolem Mid City, kterou vedl náš kamarád Brian Kinsman. Ani ne že jsme ho o to požádali, ale protože se mu to líbilo.W: Tehdy jsme si mohli být jistí, že kromě nás tří máme ještě dva fanoušky – Briana Kinsmana a našeho kamaráda Steven Cana (projekt tik///tik pozn. aut.). Nikdo další se k tomu příliš pozitivně nevyjadřoval.Jonathan: Z předchozích projektů jsem si myslel, že už tuším, co by lidi mohlo zajímat, ale díky Mid City jsem zjistil, že jsem úplně vedle. Dokonce za prvních pár hodin, co jsme vypustili ven Midcity, jsem mohl říct, že jsem nikdy neměl takovou zpětnou reakci. Během jednoho týdne se nám ozvalo několik vydavatelství, nikdy předtím se mi nestalo, že by vydavatelství psalo mě. Pak se ozvali Sub Pop a za tři měsíce jsme s nimi podepsali smlouvu.Pro Čajovnu připravila KnofLenka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
