Divé husy Jitky Šuranské jsou plné příběhů a emocí. Přehnaně moderní pojetí moravské hudby naštěstí nepřináší

28. prosinec 2016

S druhým vlastním albem Divé husy postoupila zpívající houslistka Jitka Šuranská na další území: nově se stala kapelnicí a svorníkem na moravské poměry nevšedního tria, tvořeného s mandolinistou Martinem Krajíčkem a kontrabasistou, cimbalistou a flétnistou Marianem Friedlem.

Zásluhy za zdařilé album Divé husy by si také mohl připsat laboratorní kvas festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou, ale druhým dechem je třeba dodat, že mu tady Jitka Šuranská poslední léta pořádně nakládá pod kotel dramaturgickým dohledem nad naprosto ojedinělými multižánrovými projekty Tři hlasy, Tři niněry, Struny nad Oslavou nebo Od kořenů k world music.

S Marianem jsme zjistili, že oba dva stejně milujeme písničky, se kterými jsme vyrůstali. Oba také dlouhodobě cítíme touhu vzdělávat se, rozvíjet své instrumentální dovednosti a vůbec rozšiřovat si obzory o krajiny daleko za humny domoviny. A to nám, co si budeme povídat, pohled na tradiční hudbu dost zásadně změnilo.

V posledním jmenovaném se v obklopení přátel vydala zkoumat hranice mezi hudbou lokální a globální, což se jasně odrazilo na vyznění nového alba, minimálně ve snaze rozptýlit spoustu setrvávajících klišé obestírajících moravskou tradiční hudbu. Na „Folkovkách“ také potkala nové spoluhráče.

Akustické album Divé husy můžeme brát za jistou odpověď na často moderně přeexponované uchopení moravské tradiční hudby, přístup houslistce nepochybně umělecky dost vzdálený.

Tradiční zázemí, pokušitelství a výrazný hlas Šuranské a jazzové, „beskydské“ a multiinstrumentální zkušenosti Friedla se s Krajíčkovou brilantní mandolínou šťastně potkaly. Triu to umožňuje odmítnout tezi o obtížnosti hrát moravskou hudbu po staru a nekonformně zároveň, a na albu nás o tom v trojjediné rovnocennosti přesvědčují. I tím, že si troufli na ohlasové skladby a ty tradiční pospojovali do soudržně ladících novotvarů.

03770266.jpeg

„Na mně zůstává uhlídat, aby v té písničce zůstala emoce, která by tam vždy měla být. Měli bychom pokaždé vědět, o čem zpíváme, co sdělujeme. Pro nás je důležité, aby písničce zůstal příběh,“ řekla Jitka Šuranská v rozhovoru pro portál Brno město hudby.

Spustit audio