Dora Čechova: Doma jsem tady, ale moje srdce křičí, když čtu v ruštině

30. leden 2016

Před čtyřmi lety jí vyšla první sbírka povídek Nechtěl jsem být Leninem, vloni na podzim přibyla druhá nazvaná Padaná letní jablka. V Čajovně Dora Čechova vypráví o své lásce k literatuře, o tom, jak a kde píše, i o hluboké citovosti Rusů.

Dora Čechova se narodila se v roce 1971, její otec je Rus, matka Češka, ona žije nedaleko Prahy, ale velmi ráda zajíždí do Moskvy za příbuznými a známými. Studovala na konzervatoři Jaroslava Ježka tvorbu textu a scénáře, učí obor dramatická výchova. Píše už od dětství, ale jak sama říká, teprve když ve vlaku na trati mezi Moskvou a Prahou napsala povídku Rychlík R 209 Vltava, cítila, že stojí za to začít publikovat.

O její prvotině se říká, že přináší Rusko v krystalické podobě, druhá série povídek se odehrává v Česku. Respektive zčásti v Česku, z části v Československu. Některé z povídek pracují s historickými událostmi, které zkomplikovaly mnohé lidské osudy - český mladík hlídá dům pro svoji německou lásku, která byla po druhé světové válce nucena z pohraničí s rodinou odejít, mladá Češka si v kasárnách za své kuchařské umění „koupí“ ruského vojáka, jiný Rus kromě kalašnikova přiváží do českého městečka i šachový lístek, na kterém pokračuje léta udržovaná mezinárodní partie. Ve všech povídkách stojí v popředí vztahy, všemi se proplétá láska.



Nakolik jsou povídky Dory Čechovy autobiografické? Koho sama ráda čte a co ji fascinuje na psaní? I to zjistíte poslechem Čajovny!

V Čajovně jsme soutěžili o Dořinu sbírku Padaná letní jablka. Ptali jsme se, jak se jmenovala její první, předchozí kniha povídek. Nechtěl jsem být Leninem, tak zněla správná odpověď, výhercům gratulujeme!

Spustit audio