Gaye Su Akyol & Çiğdem Aslan: Jeřáby a hologramy z Malé Asie

Zatímco do rockově vzdorovitého alba Gaye Su Akyol se promítly loňské turecké turbulentní události, Çiğdem Aslan kotví v o nic méně dramatických 20. letech minulého století, ve zlatých časech stylu zvaného rembetiko.

Obě zpěvačky se narodily v Istanbulu, v rodinách pocházejících z Anatolie. Tím spojitost mezi nimi končí. Turkyně Gaye měla přece jenom o něco snadnější umělecký život, než kurdská alevitka Çiğdem, žijící dnes v Londýně. Otec Gaye, známý malíř Muzaffer, pochází z černomořského přístavu Trabzon, kulturní a náboženské křižovatky Anatolie, ležící na historické trase Hedvábné stezky.

Dceři na album napsal text ke skladbě Mona Lisa, odkazující k tradici anatolských ashiků, potulných minstrelů, neodmyslitelně spjatých s náboženskou menšinou alevitů – po staletí pronásledovanými mystickými „disidenty muslimské většiny“, v jejichž islámské víře se mísí kacířský súfismus a východní křesťanství. Hudba a poezie uchovávaná v paměti ashiků tvoří dodnes základ identity anatolské společnosti.

Cigdem Aslan |foto: Tahir Palali

Gaye, vystudovaná sociální antropoložka a výtvarnice, s otcem Anatolii často navštěvovala, vliv minstrelského umění nezapře, avšak ohnisko její tvorby leží v Istanbulu, tamní nesmírně živé, multižánrové scéně, představující v podstatě hudební terminus technicus, dobře podchycený v roce 2005 filmem Crossing the Bridge režiséra Fatiha Akina.

Gaye debutovala před třemi lety albem Develerle Yaşıyorum, už tehdy nasátá istanbulským ruchem, platným i pro novinku Hologram Imparatorlugu (Říše hologramu). „Zní jako Istanbul. Míchám na něm zkušenosti ze západní a východní hudby. Nejen obrazně, připadám si jako most postavený přes Bospor,“ vysvětlila Gaye.

Co konkrétně to u ní znamená? Sepjetí s anatolskou tradicí a tureckou rockovou psychedelií 70. let, setrvalý obdiv ke kultovní turecké zpěvačce a politické aktivistce Seldě Bağcan a odraz mladické iniciační rány od západního rocku včetně Nicka Cavea, Nirvany a překvapivě Grace Slick, zpěvačky legendární sanfranciské kapely Jefferson Airplane.

Klíčové pro Gaye bylo setkání s istanbulskou rockovou skupinou Bubituzak, trojicí experimentujících muzikantů, skrývajících tváře pod maskami. Složité turecké mody a zvuk tradičních louten, kanunu a smyčců spolu s Gaye transformují do kytarových riffů, obestřených surfem a psychedelií.

„Autocenzura nabývá na síle. Musíme být opatrní s tím, co říkáme a jak se cítíme. Ocitli jsme se ve stavu demokratické nouze a naše šance sdělit, v co věříme, se zmenšuje. A protože mám ráda sci-fi, napadl mě hologram.“

Nadále zřetelně turecká hudba pak vzpurně rezonuje s realitou Turecka těchto dnů. Vše se odehrává pochopitelně v metaforických textech – jinak se vládnímu režimu bez následků stavět prý nelze.

Stylu rembetiko se přezdívá řecké blues. S ohledem na historické souvislosti však lépe vyznívá blues Egejského moře, to protože se zrodilo v hašišových doupatech a tavernách tureckého přístavu Izmir, do roku 1922 známém jako Smyrna. Tehdy, po prohrané válce, došlo k obrovskému stěhování národů: turečtí muslimové opustili Řecko a řečtí křesťané Anatolii.

Jsem Cikánka, Arménka, Kurdka, Turkyně.

„Někteří z uprchlíků ani neuměli řecky a jejich kultura nebyla ani turecká, ani muslimská, natož čistě řecká. Zahrnovala také arménské, židovské a kurdské vlivy,“ popisuje Çiğdem mnohonárodnostní komunitu. A když se vrátíme ke Gaye, snáze pochopíme její na turecké poměry dost odvážně zdůrazněný vztah k Anatolii ve skladbě Dünya Kaleska: „Jsem Cikánka, Arménka, Kurdka, Turkyně.“

K původnímu rembetiko z Izmiru obrátila Çiğdem pozornost na debutu Mortissa, názvem evokujícím silnou, na mužích nezávislou ženu. Titulem novinky Thousand Cranes nadevše vyzdvihuje svobodný rozlet. V Aténách natáčené album totiž více reflektuje hudbu z jihovýchodní kurdské Anatolie a rembetiko z Řecka.

„Crane je obyčejná píseň známá od 17. století v Řecku i Turecku. Zpívá se v ní o odloučení od rodiny a životě v cizině. Mezi alevity symbolizuje jeřáb štěstí a svobodu, ale dnes v tom cítím i souvislost s migrací a jeřába jako posla lásky a míru.“